Notebook mi přece neukradnou…

Po aféře s ukradeným notebookem Lukáše K. jsem se rozhodl dopsat a zveřejnit tento svůj starší článek, který jsem rozepsal už v Las Vegas na nový rok:

Právě jsem na YouTube dokoukal video o tom, jak borec vystopuje zpět svůj Mac (zrovna ukradený taky v Las Vegas), a naprosto s ním soucítím. Ať už jde o tu bezmoc, když Vám ukradnou počítač, nebo o tu radost, když zjistíte IP adresu, kde se stroj připojil a dokonce se dokážete připojit na VNC a zjistit, co dělá ten, kdo je právě na Vašem laptopu.

Zažil jsem v USA bohužel stejnou podobnou situaci. Narozdíl od tohoto chlapíka jsem ale nemohl volat policajty (underage drinking party), stejně jako jsem neměl LogMeIn ani jinou VNC, na kterou bych se mohl připojit – díky Dropboxu a Last.fm jsem ale věděl, že můj notebook byl online hned další ráno. Můj příběh není ani zdaleka tak zábavný jako jeho nebo Lukášův. Jediné, co jsem zjistil byla nepoužitelná adresa, jméno které nikdo neznal a IP adresa, která mi byla k ničemu.

Inu, z tohoto videa a z vlastní zkušenosti pár dobře míněných rad.

Pokud si myslíte, že Vám váš laptop neukradnou, jste na omylu. Možná k tomu máte dobrý důvod. Jakože třeba bydlíte na farmě uprostřed ničeho a do stodoly, která zvenku vypadá jako před spadnutím se nikdo cílene vloupat nebude a laptop jinak nikam neberete. (…)

Dále, více zabezpečení = minimální nebo žádná šance na záchranu. Mít disk zašifrovaný tak, že při zapnutí to zahlásí “Disk failure” mi ještě nedávno přišlo jako dobrá fičura, ale… v takovém případě je šance na záchranu nulová. Dobrou volbou se zdá vytvoření “roomies” (spolubydlící) uživatelského účtu, který bude odheslovaný a napěchovaný sledovacíma utilitkama (k těm se dostanu později). Mac v má v tomhle výhodu, protože šifruje jenom samotný uživatelský adresář (nový OS X Lion šifruje už celý disk), takže můžete mít jistotu, že Vaše data jsou v bezpečí, ale zloděj zároveň může stroj zapnout a hrabat se v něm; Windowsí BitLocker prostě zašifruje všechno a konec.

Samozřejmě jsou lidi, kteří mají data v hodnotě miliónů (bavím se o vyčístlitelných, ne o fotkách). Pokud takoví lidé mají hodinové zálohy, tak asi notebook v jakékoliv hodnotě oželí, ale pokud ta možnost je, nechat si zadní vrátka je celkem vhodné.

Tak a teď k těm praktickým tipům (defaultně pro Mac, ale často platí společně i pro Win-based notebooky):

Zálohujte

Díky TimeMachine je to extrémně jednoduché a jde to i přes WiFi. Věřte, že úleva bude mnohem rychlejší pokud víte, že máte alespoň všechna data. Zálohujte často, zálohujte pravidelně, a hlavně disk mějte někde schovaný, příp. jich můžete mít více.

Osobně od určité doby (to znáte, jak se lidi dělí na dvě skupiny – jedna zálohuje, a druhá ještě nepřišla o data) zálohuju celkem poctivě a v USA tomu nebylo jinak. Bohužel jsem to dělal manuálně a koupit si disk pro TimeMachine jsem se rozhoupal DVA DNY před tím, než mi to ten Mexičan šlohnul (že to byl přičmoudlej jsem poznal tak, že se pokusil si objednat na eBay (uložené heslo k eBay, k PayPalu ne) tuzing spoiler pro svojí Hondu Civic ’94). Přišel jsem o dva měsíce fotek, a konkrétně mě hodně štve jedna session, asi 250 fotek ze San Francisca. Fotil jsem ten den jen teleobjektivem a dle mého názoru se hodně povedly.

Fyzické označení notebooku

Do útrob notebooku dejte svoje kontaktní údaje, nejlépe jednu vizitku na disk a jednu pod něj (nebo kamkoliv jinam). Pokud už by byl zloděj tak inteligentní, že notebook otevře, tak ji sice najde a vyndá, ale pod disk už se podívá opravdu málokdo. Další možností je něco zevnitř do notebooku vyškrábat, nebo nechat vygravírovat. Ale věřte mi, že většina čorkařů a lidí, kteří od nich něco kupují, jsou debilové. Ti notebook nejenže neotevřou, ale v případě Macu a pravděpodobně i Windows ho nebudou umět přeinstalovat. Což je dobré pro nás, okradené.

Uživatelský účet pro „spolubydlící“

Uznávám, nechávat někoho hrabat se v osobních datech je přecejen nepříjemné. Proto si svůj účet zaheslujte a vytvořte jeden pro „spolubydlící“. Vžijte se do situace toho, kdo takový Macbook poprvé otevře – nejspíš celý nadšený, jestli jeho lup v hodnotě desítek tisíc vůbec funguje.

Sledovací programy a zadní vrátka pro manipulaci s počítačem

Ten napěchujte sledovacíma utilitkama, které se spouští po loginu. Mohou to být Prey (použitelný i zadarmo, v případě krádeže holt zaplatíte $5)/Hidden (placený), Logmein, keylogger, snapshoter a další. Nezapomeňte povolit SSH, přes které se do Macbooku dá připojit a různě s ním manipulovat (a na tom je kouzelné to, že to lze dělat i v okamžiku, kdy u počítače někdo sedí).

Účet nastavte, a během toho zamkněte všechna nastavení, které zloději znemožní vyčištění laptopu. Konkrétně třeba v Energy Preferences na OS X je dobré nastavit, aby se stroj samovolně neuspával, takže když thief od počítače odleze, můžete se v něm vrtat… a další podobné nastavení.

Jak zabránit přeinstalování systému?

Další možnost zabezpečení je nastavit heslo k EFI (obdoba BIOSu). To zabrání nabootování z ničeho jiného než z původního HDD, takže systém nepůjde jednoduše přeinstalovat (čti vyčistit). U OS X Lion se toto dá nastavit podržením klávesy Command + R během startu sytému, heslo se potom nastaví přes Utilities v hodní liště, v aplikaci Firmware Password.

Možností je spousta, doufám ovšem, že už o tom ale nikdy nebudu psát z praktické zkušenosti.

To bude asi všechno. Pak už jen věřte, že zloděj je kokot, kterej neumí nainstalovat program, natož přeinstalovat systém. V případě, že váš laptop bude skutečně ukraden, budete moci policii předat adresu, fotky, screenshoty, IP adresy atd. Vím, že o České Policii se toho moc pěkného nedočtete, já mám prozatím zkušenosti dobré, tak snad se to nezmění.

No a na závěr snad jen… pokud Vám už notebook ukradnou, ten kdo ho používá nemusí být nutně zloděj. Tak na to myslete. Ale krabici a účet se sériovým číslem máte doma Vy. :-)

Rubriky: Apple, Počítače | Napsat komentář

Jablko Inc.

Kdysi dávno Apple představil iPhone. Neměl jsem ho rád, vyzkoušel jsem si ho jednou na prodejně ve Vaňkovce, a protože jsem nevěděl, jak se dostat ze zapnuté aplikace na home screen, po minutě jsem zase odešel a snil si dál o své Nokii E51, která tehdy měla to, co jsem chtěl – WiFi a GPS. Sice si stojím za tím, že tehdy byl iPhone skutečně nepoužitelný (ony nepotřebné MMS používám denně), ale situace se změnila.

Stejná věc u (nejen stolních) počítačů. Seděl jsem u svého vlastnoručně seskládaného (tehdy) superstroje s Windows 7, čemuž předcházely desítky hodin procházení recenzí a diskuzních fór. (Toho času ale osobně nelituju, což si myslím, že je hlavní). Nadával jsem na iTunes kdykoliv, kdy jsem chtěl přidat jen jeden song do mého iPodu 5G. Fakt, iTunes na Windows je piece of shit and pain in the ass.

Pak se všechno změnilo. Po přečtení článku od Davida Grudla (“Si ho prostě na Aukru kupte, vyzkoušejte a do té doby přestaňte kafrat”) jsem si řekl oh hell a koupil jsem jetý iPhone 3G. Potom v USA Macbook Pro, kde jsem si samozřejmě myslel, že bez Windows nepřežiju a první co jsem udělal byl Bootcamp a instalace sedmiček (ano, chtěl jsem ho jen kvůli designu. Tehdy…). Ale Apple je chytrej, udělal ovladače pro Windows tak zpraseně, že jsem OS X dal šanci. Dnes si jen říkám, proč jsem tehdy byl tak naivní.

Zamiloval jsem si i iTunes a dnes nechápu, jak sem mohl používat Winamp bez chytrých playlistů. Přestal jsem řešit, co vlastně tiká uvnitř a začal to používat. iPhone 3G se postupně začal stávat nepoužitelný a tak jsem jej vyměnil za 3Gs. Zdánlivě stejný telefon, který ale opět doručil wow efekt. Všechno bylo mnohem rychlejší, konečně jem vyzkoušel funkce iOS 4, které mi do té doby zůstaly odepřeny (multitasking) a vůbec.

Dřív jsem se smál lidem, kteří se odhodlali napsat článek jako tento. “Haha vy ovce, samozřejme že Windows je občas míň stabilní, ale narozdíl od OS X to umí běžet na miliónech ruzných kombinacích hardwaru. Apple z Vás dělá debily…”

Osobně jsem třikrát jsem zkusil napsat něco, v čem bych obhájil, proč se MacBook stane mým hlavním počítačem až se vrátím domů a proč jsem začal mít Apple rád, ale vždycky jsem to smazal, nemá to smysl. Ti, co si myslí, že jsem teď ovce a nechávám si diktovat, co velký Jobs řekne? Tak ať, mně je to totálně u prd… A ti, co Apple zkusili určitě jen souhlasně pokyvují hlavou.

V současné době se můj skromný jablečný arzenál sestává z iPhonu 3Gs, Macbooku Pro a Airportu Express (který jsem koupil použitý za $35 kvůli AirPlay). A je to úžasná kombinace. S nedávno vydaným iOS 4.3, wow effect was delivered again. Netvrdím, že je Apple dokonalý. Ve skutečnosti, alespoň dobrý (pro mně) začal být asi před dvěma roky (měl jsem tu čest pracovat s historickými iMacy, méně historickými Macy Pro, i s pro mě historickým iOS 3, a to teda ne-e).

OS X plocha. Ta loďka je Azimut 62S.

Zároveň se ale necítím být switcherem. Na ostatní platformy nezanevřel. V létě budu stavět domácí kino, a srdcem toho všeho bude asi HTPC postavené na Linuxu. Stejně tak moje supervýkonná mašina na úpravu fotek a případné hraní her zůstane PC s Windows – a není to teď o penězích (na Mac Pro), prostě mi tahle kombinace pro mně přijde nejlepší. 80% té jednodušší práce (internet, muzika, office, iMovie apod.) budu dělat na Macbooku; když bude potřeba projet 200 fotek temnou komorou, přepnu vstup na monitoru, zapnu PC a udělám to…

Tady by asi měl přijít závěr, ale nevím co sem napsat. :-) Asi to, že každej dolar, kterej jsem za jablka utratil, za to stál.

Rubriky: Apple, Počítače | Napsat komentář

Amazon Kindle 3 – zkušenosti (doplněno)

Je to přesně týden, co mi ve schránce přistála čtečka od Amazonu, poslední Kindle 3 ve WiFi verzi. Pokud náhodou nevíte, co to vůbec je, tak doporučuji článku třeba u Radka Hulána nebo na Pina.cz.

Než jsem odjel do USA, zamanul jsem si, že každý měsíc přečtu alespoň jednu knihu v angličtině, abych si procvičil angličtinu, psanou podobu slov (ani byste neveřili, kolik Američanů netuší, jak napsat zdánlivě jednoduchá slova) a vůbec, abych prostě četl. Protože jsem od přírody líný chodit někde po obchodech a kupovat knihy, nebo nedejbože sedět u počítače a nakupovat je na eBay, a pak čekat, než se uráčí doplazit do mé schránky, usoudil jsem, že Kindle by mohl elegatně vyřešit všechny tyto problémy.

Proto jsem ho objednal, (docela bez přemýšlení) asi 5 minut poté, co se na Amazonu objevila hláška “in stock” (předtím se na něj muselo čekat, a jak už jsem psal, to já nerad). Využil jsem taky nějaké promo akce, a za next-business-day shipping jsem zaplatil jen $4 namísto obvyklých asi dvaceti. Celkem mě tedy čtečka vyšla na $143, v té době na něco okolo 2 680 Kč. A fakt, hned druhý týden se v trackingu balíčku objevilo, že byl doručen. Hned jsem tedy nastartoval čtyřkolku a jel si ho vyzvednout (ne na poštu, žiju tady na farmě a k poštovní schránce to je docela daleko. Nebo ani není, ale na čtyřkolce je to rozhodně rychlejší).

Kindle přišel v docela malé krabičce, kde je jen rychlý návod (kompletní je v Kindle), USB kabel, redukce na USB ze zásuvky a samotná čtečka. Mimochodem nevím, proč je tolik povyku kvůli tomu, že Amazon i do Evropy posílá americkou redukci, když jde o úplně normální USB kabel, takže se Kindle dá nabíjet z počítače. Je sice fakt, že ta redukce má výstup 0.85A (oproti 0.5A z počítače), takže nabíjení je z ní o něco rychlejší, ale toto nemá smysl řešit. Troufl bych si s plně nabitou čtečkou odjet na dvoutýdenní dovolenou i bez kabelu na nabíjení – a na dovolených já čtu opravdu hodně, ale o tom později. Jinak kabel je klasický microUSB, tj. třeba takový, jaký dává Western Digital ke svým novým přenosným diskům Passport.

Zpracování je výborné a nemám k němu výtky. Povrch je z matného zdrsněného plastu, který je příjemný na dotek a pravděpodobně celkem odolný vůči drobným škrábancům. Kindle je relativně drobný a vejde se mi třeba i do zadní kapsy u riflí. V každém případě bych doporučil invisibleShield fólii na diplej (nebo celé tělo čtečky), protože ten (displej) se netváří moc odolně vůči škrábancům. Pokud čtečku hodláte nosit taky v batohu, kde do ní budou narážet další věci, pouzdro je nutností. Já jsem sehnal jedno pěkné kožené za $16 na eBay, ale např. na DealExtreme najdete pouzdra už od $10 (poštovné je zdarma).

A teď už k těm praktickým zkušenostem.

První a nejdůležitější věc je displej. Ten není úplně bílý, ale lehce do šedožluta, což ale není problém a čte se na něm velmi dobře. Zblízka můžete pozorovat jednotlivé pixely, ale při čtení z běžné vzdálenosti si jich nevšimnete. Displej je relativně malý, menší než malý paperback, ale tohle považuju za výhodu, protože celá čtečka se vejde do kapsy (viz výše)! Dojel bus na zastávku? Prostě zamknete, strčíte do kapsy a můžete jít. Je to taková drobnost, ale celkem potěší. :-) Překreslování stránek je tak rychlé, že to nebudete považovat za problém (i když to zaregistrujete). Více ve videu na konci článku.

Protože čtu knihy v angličtině, hodně se mi líbí zabudovaný slovník. Pokud neznám nějaké slovo, které si nedokážu domyslet nebo ho považuji za důležité, jednoduše k němu najedu kurzorem a hned se mi zobrazí jeho definice, případně lze doinstalovat český slovník.

Často taky používám funkci pro zvýraznění textu, přičemž všechny označené pasáže si můžete potom zobrazit najednou, případne si je stáhnou z Kindlu v *.txt formátu. Stejně tak lze dělat záložky, toho ale moc nevyužívám (spíš vůbec :-)).

Na Kindle jsem se začátku četl knihy zkonvertované do mobi fomátu, potom jsem ale zlenivěl a rozhodl se vyzkoučet Amazon Store. Nákup knihy je velice pohodlný. Přímo v Kindle si knihu najdete, přečtete si recenze od uživatelů, stáhnete si ukázku a pokud se Vám ukázka líbí, rovnou z ní můžete koupit celou knihu. Ta se Vám za několik minut objeví v Kindle a můžete číst.

Toto považuju za obrovskou výhodu, protože já čtu knihy hlavně na dovolených (teda, co mám Kindle, tak čtu skoro každý den) a často se mi stává, že v půlce dovolené mám všechno dočteno, nezávisle na tom, kolik knih jsem si přivezl. Takhle stačí v kempu sednout na kolo, dojet ke vrátnici, kde je WiFi hotspot, a čtivo jednoduše dokoupit.

Je tedy fakt, že obsah je jenom v angličtině, což bude pro většinu lidí problém, ale jakmile začnete číst v angličtině, tak si to nebudete moct vynachválit. Ale ani s češtinou nemusíte nad Kindlem lámat hůl. Prostě napíšete kamarádovi, který se nudí v Česku, aby Vám nějakou tu knihu našel, zkonvertoval do mobi formátu a poslal na Váš Kindle email. Určitě to bude pořád jednodušší, než v Chorvatsku shánět českou nebo anglickou četbu. :-)

Platba probíhá přes platební kartu, kterou si můžete nastavit ve webovém rozhraní Amazonu. Není problém nakupovat s českou kartou. Co do pohodlnosti, je to dokonce pohodlnější než nákup aplikací na iPhone v AppStore (a to díky tomu, že nemusíte po každém nákupu psát heslo).

Abych to shrnul – já jsem chtěl číst knihy a jsem naprosto spokojený. Webový prohlížeč je spíše nepoužitelná nouzovka (u plné verze Facebooku Kindle často úplně zatuhne), přehrávač jsem nezkoušel. Pohodlné prohlížení Kindle-neoptimalizovaných PDF si taky moc nedokážu představit.

PS: Teď mě ještě napadlo, že na čtečce lze nastavit heslo pro odemčení (a automatické zamčení po x-minutách nečinnosti). Taková drobnost, ale potěší. :-)

Spoustu dalších informací a tipů ke Kindle 3 najdete na webu Martina Pilného.
Celý příspěvek

Rubriky: Počítače | Štítky: , | 2 komentáře

Apple Remote – ke spaní i na párty

Remote je jednoduchá aplikace pro iPhone a iPad, přímo od této jablečné společnosti. Slouží k ovládání iTunes knihovny z iPhone přes WiFi – pokud iTunes používáte jako hlavní hudební přehrávač, tato aplikace by rozhodně neměla chybět ve Vašem telefonu, případně iPadu.

Aplikace se hodí jak na ovládání z postele, když si chcete pustit nějaký ten balearic trance ke spaní, nebo na párty, kde za Vámi pořád někdo chodí, jestli tam nemáte tohle a nebo tamto, nebo když prostě jen nechcete neustále u počítače upravovat playlist, protože chcete potřetí slyšet „I wanna be a billionaire“… :-D

Osobně si mi taky často stávalo, že jsem si na noc pustil relativně potichu nějakou hudbu, a potom jsem se uprostřed noci vzbudil, protože mi přišlo, že hraje strašně nahlas, a musel jsem se vykopat z teplé deky, dolézt k počítači a ztlumit zvuk. Takhle jen odemčete telefon, ztlumíte a můžete pokračovat ve spaní. Popravdě bych ale potřeboval ještě ovladač ke klimatizaci, to je fakt.

Instalace a spárování s knihovnou

Spárování s iTunes

Aplikaci najdete v AppStore. Při prvním spuštění musíte aplikaci napojit k iTunes knihovně. K tomu musí být obě zařízení připojená ke stejné (WiFi) síti. V aplikace otevřete nabídku “Add library”, ta zobrazí kód, který potom opíšete do iTunes. Toť vše.

Samotná aplikace vypadá jako iPod v iPhone/iTouch, až na to, že všechny data se načítají z iTunes knihovny na počítači. Kromě procházení Genius mixů, skladeb, umělců, alb a hledání můžete také ovládat hlasitost v iTunes (ne v samotném počítači, což se dá třeba přes Air Mouse Pro – kterou mimochodem můžu taky doporučit).

Při zobrazení seznamu skladeb (ikonka vpravo nahoře) je můžete také hodnotit, což se ve spojení se Smart Playlisty dá použit k organizaci skladeb do playlistů. Typický příklad – ležíte v posteli, hraje “Never played” playlist, kde Vás zaujme nějaká skladba, kterou byste si rádi poslechli třeba při jízdě na kole, cestou do školy, (…). Jednoduše ji ohodnotíte, a přes jiný Smart Playlist ji později na počítači přesunete do požadovaného playlistu (Bike, Phone, Skiing, …). Bohužel to nejde udělat přímo přes tuto aplikaci, což ale osobně nevidím jako problém, pravě díky přítomnosti chytrých playlistů. Navíc pokud budete skladby hodnotit často a poctivě, dá se to použít k dalším kouzlům s chytrými playlisty, takže je to nakonec vlastně výhoda. :-)

Párty!

Skladbu lze ze seznamu smazat přeškrtnutím prstem

Skladbu lze ze seznamu smazat přeškrtnutím prstem

Jak už jsem napsal, aplikace samotná vypadá poměrně jednoduše a moc se neliší od dotykových iPodů – co se týká funkcí. To se změní ve chvíli, kdy spustíte přehrávání playlistu “iTunes DJ”. V tu chvíli se aplikace přepne do módu, kdy můžete upravovat frontu skladeb k přehrání v tomto playlistu – tzn. pokaždé, když kliknete na nějakou skladbu (ať už se k ní dostanete přes hledání nebo ručně skrze alba, umělce a playlisty), otevře se nabídka s možností přidání skladby do fronty – buď jako “Play next”, kdy skladbe začně hrát hned po předchozí, nebo jako “Request song”, kdy se skladba přidá na playlist na konec.

xxx

Možnosti přidávání skladem v režimu iTunes DJ

Prakticky to funguje tedy tak, že v iTunes kliknete pravým tlačítkem na nějakou tématickou skladbu pro danou akci (tedy zřejmě nějaký z top současných hitů), vyberete “Start Genius”, iTunes vytvoří playlist z této a podobných skladeb, který pak už můžete upravovat pohodlně z telefonu podle chuti, aniž byste celý večer seděli za počítačem a ručně přidávali skladby do playlistu.

Rubriky: Apple, Počítače | Napsat komentář

„Zákon“ 80/20 a jiný pohled na time-management

„Umění žít spočívá v tom, umět se včas rozhodnout, na co se dřív vysrat.“

autor neznámý

Richard Koch - Pravidlo 80/20Právě jsem dočetl docela zajímavou knihu, která se jmenuje Pravidlo 80/20 od Richarda Kocha. Základní myšlenkou této knihy je vztah, který objevil Vilfredo Pareto a který v zásadě tvrdí, že 20% vstupů generuje 80% výsledků – jinými slovy 80% obratu v obchodě tvoří 20% vystaveného zboží, 20% práce nám vydělá 80% peněz, a to nejvíce motivující – 20% lidí vlastní 80% bohatství atd., a toto pravidlo aplikuje na všechny oblasti života – jak profesní (kde toto pravidlo lze sledovat a využívat relativně velmi dobře), tak i na osobní (kde už je to s lokalizací oněch 20% procent poněkud složitější).

I když toto nemá být recenze knihy, každému kdo to chce dotáhnout dál, než jen na „obyčejného člověka“ (aby se nemusel spoléhat na to, že mu Bradavice zajistí lepší život) tuto knihu rozhodně doporučuji. Zjistíte, jak s méně námahy dosáhnout stejně nebo i více výsledků, a celkově vám to otevře oči v tom, že rovnováha tady na světě moc neexistuje. Ale o tom jsem tu psát nechtěl, zajímal by mě Váš názor na toto:

V knize mě docela zaujala pasáž o time managementu, do kterého se autor docela ostře opřel. Uvažme na okamžik, že rovnováha 50/50 prostě neexistuje, a vždycky je to menšina naší práce, která má vliv na většinu našich výsledků (nemusí to být nutně 20% na 80%). Pokud vezme do úvahy tento fakt, znamená to, že pokud dokážeme určit onu důležitou část našich úkolů, znamená to, že máme práci v podstatě hotovou za pětinu času. Z tohoto důvodu autor time-management neuznává a tvrdí, že jeho podstatou je snaha dostat litr vody do půllitrové sklenice. Což mi teoreticky dává smysl, pokud se člověk naučí podle pravidla 80/20 přemýšlet, ale zajímalo by mě, co na to říkají ti, kteří se time-management metodám nějak věnují? Těch metod je sice spousta, některé s pravidlem 80/20 v nějaké formě pracují, ale jiné se doopravdy snaží jenom úkoly poskládat, přiřadit jim prioritu a poté je nějak splnit, nikoliv vytřídit a udělat jen ty důležité.

Rubriky: Ze života | 1 komentář

Lyžování se Skiline

Sice nevím, jestli je to novinka nebo to funguje už několik let, ale téměř všechny lepší lyžařská střediska mají zavedenou novou vychytávku – jednoduše jde o to, že kdykoliv projdete terminálem k vleku, uloží se o tom záznam a po konci lyžařského dne se z toho generují poměrně zajímavé statistiky:

  • kilometry najeté do výšky
  • kilometry najeté do dálky (v porovnání s GPS to odpovídá +- 20%, záleží, jak moc respektujete značení sjezdovek :o)
  • počet jízd na vleku
  • čas prvního a posledního check-inu + celková doba strávená na svahu
  • pěkný graf

Z celkových statistik se pak dá pěkně sledovat, který den se lyžovalo nejvíc a podobně. Jediné, co k získání dat potřebujete, je kód ze skipassu (stačí hned po zakoupení vyfotit a dál to neřešit) a poté si na stránce Skiline najít navštívené středisko a kód zadat.

Výstup vypadá nějak takto (mimochodem – nejlepší lyžovací den vůbec – počasí akorát, půjčené super lyže, prázdné svahy):

Skiline output

Docela mě překvapuje, že to žádné ze středisek, kde jsem byl, téměř vůbec nepropaguje.

Rubriky: Krátce | Napsat komentář

Účinnost kotoučových brzd na kole

Na mém novém kole mám hydraulické kotoučové brzdy Tektro Auriga Comp. „Kotoučovky“ mají několik obecných výhod – po průjezdu potokem, bahnem nebo sněhem můžete stále brzdit, protože na rozdíl od ráfků se kotouče nijak nezanesou, a dají se lépe ovládat a dávkovat (není problém brzdit jedním prstem). Pokud už se zanesou, tak bahno se během chvilky ošoupe a voda se po kilometru-dvou vysuší a jede se dál. Akorát to občas strašně píská.

Přední 180 mm kotouč

Během prvních kilometrů (únor 2010) mi na zledovatělé silnici podklouzlo přední kolo při zatáčení a já jsem hodil držku, při které se vytrhla páčka zadní brzdy, která tam nešla nijak dát zpět. A tak jsem googlil a googlil – řešení mého problému jsem sice nenašel, ale zato jsem našel plno nepříliš pozitivních poznámek o brzdné síle těchto Tektro Auriga (netuším jak to vyskloňovat) brzd. Hlavně o tom, jak kolo nejde zablokovat jedním prstem, jak jsou měkké, a že 12 let starý véčka brzdí líp atd. Rád bych k tomu vyjádřil můj laický názor po asi osmi stech najetých kilometrech. Celý příspěvek

Rubriky: Cyklistika | Napsat komentář

Výkonné Aurora baterky na kolo

Nedávno jsem si objednal na kolo pořádné světlo a napadlo mě něco o tom napsat, čistě z pohledu amatéra (takže nebudu měřit ani volty, ani svítivost). V létě jsem byl na kole v restauraci, která je přibližně 15 kilometrů od mého skromného příbytku. Protože nejsem zrovna příznivce adrenalinových her typu „Cyklista vs. kamion – kdo skončí ve škarpě?“ (a tahle silnice je tím navíc vyhlášená), jezdím tam vždycky trasou okolo řeky, kde se nemusím naprosto ničeho bát (maximálně pádu z deseti metrů do řeky). Jenže je tu samozřejmě jeden problém – v noci je tam naprostá tma.

Dosud jsem na kole jezdil jenom s LED svítidlem od Authoru, které sice stačí jako blikačka ve městě nebo na silnici, aby protijedoucí vozidla zaregistrovaly cyklistu, ale je naprosto nedostatečné pro rychlejší jízdu absolutní tmou. V létě jsem taky trochu začal pročítat bike-forum a nemohl jsem si nevšimnout, jak často se tam řeší osvětlení. A spoustu možností dokonce prodávají v mém oblíbeném Hong Kongském eshopu DealExtreme. Pročetl jsem si diskuzí na toto téma spousty a nakonec si vytipoval pár světel s tím, že si je někdy objednám. To „někdy“ nastalo 24. 12. asi ve čtyři ráno…

A v čem se tyhle světla tolik liší od těch normálních? Dobrá otázka – nevím. Vím jen, že hafo svítí a používají se do nich divný tužkovky. :-)

Co jsem tedy nakonec koupil? Celý příspěvek

Rubriky: Cyklistika | Napsat komentář

Aktivace RAID módu na ICH9R bez reinstalace Windows

Funguje pro Windows Vista x86/x64 a 7 x86/x64.

Tento postup se hodí v případě, kdy jste systém nainstalovali s řadičem v BIOSU nastaveným na IDE, a pak Vás napadlo, že by bylo fajn zprovoznit RAID pole nebo něco podobného…

Než začnete

Návod určen pro pokročilejší uživatele. Zazálohujte si systém na jiný disk a odpojte ho!

Co budete potřebovat:

Intel Storage Manager Software [IATA89ENU.exe – ale poslouží jakákoliv verze] – dále ISMS (stahujte zde verzi pro váš systém)

Krok 1.:

Klávesovou zkratkou CTRL+R vyvolejte konzoli „Spustit“ a do ní napište cestu k instalace ISMS (třeba C:\Users\Jiří Pavlík\Desktop\IATA89ENU.exe) a přidejte za ni příkaz -a –a.

Spustit

Spustí se něco, co vypadá jako běžná instalace, ale ve skutečnosti pouze rozbalí ovladače do C:\Program Files (x86)\Intel\Intel Matrix Storage Manager\Driver – z této složky nakopírujte:

soubor IaStor.sys do C:\Windows\System32\drivers\

Soubor iaStor.inf do C:\Windows\inf\

Samotný ISMS instalovat nemusíte, zatím se Vám to ani nepovede.

Pokud máte x64 systém, samozřejmě použijte ovladače ze složky c:\Program Files (x86)\Intel\Intel Matrix Storage Manager\winall\Driver64!

Krok 2.:

Spusťte tento zápis do registru (vlastní výroba, ale měl by fungovat).

Krok 3.:

Restartujte, jděte přímo do BIOSu a změňte nastavení SATA řadiče na RAID. Uložte a restartujte. Teď už by měl boot proběhnout bez problému. Nainstalujte ISMS. Restartujte.

Krok 4.:

Udělejte co potřebujete :-) Já jsem vytvářel RAID1 pole…

raid1 migrace

A na závěr ještě jednou – zazálohovat systém, za škody nezodpovídám :-)

Rubriky: Počítače | Napsat komentář

Manreg – registrace do katalogů

Mám jen malé portfolio (ani bych to tak nenazýval) webů, které mi ročně pár korun vydělají, ale to nestojí za řeč. Ručně jsem je sám registroval do pár katalogů a tím to haslo. Jenže co dělat, pokud mám nějaký web, kterému chci ve všech směrech věnovat větší péči – v mém případě firemní stránky?

Důvody proč weby do katalogů registrovat nemusím – je to základní forma linkbuildingu, což vede k lepším rankům a případně ke zvýšení návštěvnosti a pak se pořád nejdou lidé, které přes tyto katalogy ručně hledají, to co potřebují (ani jsem tomu nevěřil, ale viděl jsem to na vlastní oči). A to, že takový člověk neumí používat vyhledávač ještě nutně nemusí znamenat, že zrovna neshání firmu, která by se mu starala o daně…

Možností jak „to“ provést je několik – od doopravdy ruční registrace (časové náročné a po půl roce už ani nevíte, co a kam jste zaregistrovali) po různé poloautomatické systémy (drahé pro jednotlivé registrace s nejistou funkčností) až po systémy, kde jen zaplatíte a o zbytek se postarají oni.

A právě poslední jmenovanou činností se zabývá Manreg.cz – systém manuální registrace do katalogů. Cena za registraci je 8 Kč za katalog – to se může zdát mnoho, ale když zjistíte co všechno je v ceně, je to skoro zadarmo. Celý systém obsahuje přehlednou administraci, kde přesně vidíte do, kolika a jakých katalogů byl web zaregistrován. To mj. pro možnost pozdější doregistrace do dalších katalogů. Nechybí sledování PageRanku (Google), SRanku (Seznam) a sledování umístění webu na nastavená klíčová slova. O tom, že jsou screenshoty jako doklad o registraci samozřejmostí jsem se už zmínil?

Aneb shrnuto, za litr (z pohledu miniwebu pětina ročního výdělku, ale z pohledu firemních výdajů flusnutí do moře) máte web zaregistrovaný do 120katalogů (nicméně pokud jste maximalisti, tak aktuální seznam katalogů jich čítá na 400) se vším komfortem okolo. Pak stačí, aby to přivedlo jediného klienta, a litr je zpět. ;-)

Rubriky: Internet, PR | Komentáře nejsou povoleny