„Umění žít spočívá v tom, umět se včas rozhodnout, na co se dřív vysrat.“
autor neznámý
Právě jsem dočetl docela zajímavou knihu, která se jmenuje Pravidlo 80/20 od Richarda Kocha. Základní myšlenkou této knihy je vztah, který objevil Vilfredo Pareto a který v zásadě tvrdí, že 20% vstupů generuje 80% výsledků – jinými slovy 80% obratu v obchodě tvoří 20% vystaveného zboží, 20% práce nám vydělá 80% peněz, a to nejvíce motivující – 20% lidí vlastní 80% bohatství atd., a toto pravidlo aplikuje na všechny oblasti života – jak profesní (kde toto pravidlo lze sledovat a využívat relativně velmi dobře), tak i na osobní (kde už je to s lokalizací oněch 20% procent poněkud složitější).
I když toto nemá být recenze knihy, každému kdo to chce dotáhnout dál, než jen na „obyčejného člověka“ (aby se nemusel spoléhat na to, že mu Bradavice zajistí lepší život) tuto knihu rozhodně doporučuji. Zjistíte, jak s méně námahy dosáhnout stejně nebo i více výsledků, a celkově vám to otevře oči v tom, že rovnováha tady na světě moc neexistuje. Ale o tom jsem tu psát nechtěl, zajímal by mě Váš názor na toto:
V knize mě docela zaujala pasáž o time managementu, do kterého se autor docela ostře opřel. Uvažme na okamžik, že rovnováha 50/50 prostě neexistuje, a vždycky je to menšina naší práce, která má vliv na většinu našich výsledků (nemusí to být nutně 20% na 80%). Pokud vezme do úvahy tento fakt, znamená to, že pokud dokážeme určit onu důležitou část našich úkolů, znamená to, že máme práci v podstatě hotovou za pětinu času. Z tohoto důvodu autor time-management neuznává a tvrdí, že jeho podstatou je snaha dostat litr vody do půllitrové sklenice. Což mi teoreticky dává smysl, pokud se člověk naučí podle pravidla 80/20 přemýšlet, ale zajímalo by mě, co na to říkají ti, kteří se time-management metodám nějak věnují? Těch metod je sice spousta, některé s pravidlem 80/20 v nějaké formě pracují, ale jiné se doopravdy snaží jenom úkoly poskládat, přiřadit jim prioritu a poté je nějak splnit, nikoliv vytřídit a udělat jen ty důležité.
