Kdysi jsem na stránkách NaturePhoto.cz četl článek o fotografování v nepříznivých podmínkách. Autor stránek, Ondřej Prosický, tam psal, že profesionální technika bez problémů fotív poušti, v dešti i na Sibiři. Snad tam byl dovětek, že i záložní lowendové tělo Canon EOS 300D nějakou tu kapku snese. V komentářích se přidali další s historkami o tom, jak fotili v moři a nečekaná vlna je zezadu pořádně umyla i se zrcadlovkou v ruce (která to přežila).
Tak jsem se jednou odhodlal a svůj milovaný foťák vytáhl při lijáku a udělal s ním pár fotek v dešti. Protože jsem si bál, tak jsem ho po chvíli zase schoval. Ale člověku otrne, a další den si ho vezme na lyže do batohu. Tak jako jsem to udělal já. Postavil si ho na stativ (tehdy ještě lehoučký a pro zrcadlovku nestabilní Velbon CX-300), který poryv větru shodil, a zrcadlovka spadla do sněhu. Hodně jsem se lekl, ale foťák to i přes menší nános sněhu přežil. A takhle to šlo dál a dál, až jsem si jednoho dne lyžoval se zrcadlovkou přes rameno za hustého sněžení.
Tímto článkem chci říct, že zrcadlovka (byť nejlevnější 400D) něco vydrží, ne že s ní máte jít fotit pod vodopády. Takže všeho s mírou. Třeba u zmíněného lyžování za mrazů pozor na vyrovnání teplot při přechodu ze zimy do tepla, kdy voda kondenzuje uvnitř zrcadlovky (nehledě na to, jak moc je stavěna na nešetrné zacházení).
PS: Doufám, že foťák nepřestane fungovat hned poté, co publikuji tento článek :-)