Amazon Kindle 3 – zkušenosti (doplněno)

Je to přesně týden, co mi ve schránce přistála čtečka od Amazonu, poslední Kindle 3 ve WiFi verzi. Pokud náhodou nevíte, co to vůbec je, tak doporučuji článku třeba u Radka Hulána nebo na Pina.cz.

Než jsem odjel do USA, zamanul jsem si, že budu číst víc v angličtině. Protože jsem od přírody líný chodit někde po obchodech a kupovat knihy, nebo nedejbože sedět u počítače a nakupovat je na Amazonu, a pak čekat, než se uráčí doplazit do mé schránky, usoudil jsem, že Kindle by mohl elegatně vyřešit všechny tyto problémy.

Proto jsem ho objednal, (docela bez přemýšlení) asi 5 minut poté, co se na Amazonu objevila hláška “in stock” (předtím se na něj muselo čekat, a jak už jsem psal, to já nerad). Využil jsem taky nějaké promo akce, a za next-business-day shipping jsem zaplatil jen $4 namísto obvyklých asi dvaceti. Celkem mě tedy čtečka vyšla na $143, v té době na něco okolo 2 680 Kč. A fakt, hned druhý týden se v trackingu balíčku objevilo, že byl doručen. Hned jsem tedy nastartoval čtyřkolku a jel si ho vyzvednout (ne na poštu, žiju tady na farmě a k poštovní schránce to je docela daleko. Nebo ani není, ale na čtyřkolce je to rozhodně rychlejší).

Pokračování textu Amazon Kindle 3 – zkušenosti (doplněno)

Lyžování se Skiline

Sice nevím, jestli je to novinka nebo to funguje už několik let, ale téměř všechny lepší lyžařská střediska mají zavedenou novou vychytávku – jednoduše jde o to, že kdykoliv projdete terminálem k vleku, uloží se o tom záznam a po konci lyžařského dne se z toho generují poměrně zajímavé statistiky:

  • kilometry najeté do výšky
  • kilometry najeté do dálky (v porovnání s GPS to odpovídá +- 20%, záleží, jak moc respektujete značení sjezdovek :o)
  • počet jízd na vleku
  • čas prvního a posledního check-inu + celková doba strávená na svahu
  • pěkný graf

Z celkových statistik se pak dá pěkně sledovat, který den se lyžovalo nejvíc a podobně. Jediné, co k získání dat potřebujete, je kód ze skipassu (stačí hned po zakoupení vyfotit a dál to neřešit) a poté si na stránce Skiline najít navštívené středisko a kód zadat.

Výstup vypadá nějak takto (mimochodem – nejlepší lyžovací den vůbec – počasí akorát, půjčené super lyže, prázdné svahy):

Skiline output

Docela mě překvapuje, že to žádné ze středisek, kde jsem byl, téměř vůbec nepropaguje.

Výkonné Aurora baterky na kolo

Nedávno jsem si objednal na kolo pořádné světlo a napadlo mě něco o tom napsat, čistě z pohledu amatéra (takže nebudu měřit ani volty, ani svítivost). V létě jsem byl na kole v restauraci, která je přibližně 15 kilometrů od mého skromného příbytku. Protože nejsem zrovna příznivce adrenalinových her typu „Cyklista vs. kamion – kdo skončí ve škarpě?“ (a tahle silnice je tím navíc vyhlášená), jezdím tam vždycky trasou okolo řeky, kde se nemusím naprosto ničeho bát (maximálně pádu z deseti metrů do řeky). Jenže je tu samozřejmě jeden problém – v noci je tam naprostá tma.

Dosud jsem na kole jezdil jenom s LED svítidlem od Authoru, které sice stačí jako blikačka ve městě nebo na silnici, aby protijedoucí vozidla zaregistrovaly cyklistu, ale je naprosto nedostatečné pro rychlejší jízdu absolutní tmou. V létě jsem taky trochu začal pročítat bike-forum a nemohl jsem si nevšimnout, jak často se tam řeší osvětlení. A spoustu možností dokonce prodávají v mém oblíbeném Hong Kongském eshopu DealExtreme. Pročetl jsem si diskuzí na toto téma spousty a nakonec si vytipoval pár světel s tím, že si je někdy objednám. To „někdy“ nastalo 24. 12. asi ve čtyři ráno…

A v čem se tyhle světla tolik liší od těch normálních? Dobrá otázka – nevím. Vím jen, že svítí mega a používají se do nich divný tužkovky (18650). :D

Co jsem tedy nakonec koupil? Pokračování textu Výkonné Aurora baterky na kolo

Pokročilá drátová spoušť YongNuo TC-C1

Kdysi dávno jsem tu popisoval jeden z mých prvních nákupů na eBay, při kterém jsem si koupil „primitivní“ drátovou spoušť za pár kaček k mé zrcadlovce Canon EOS 400D.

Proč? Protože časosběr

Není to tak dávno, co jsem si přečetl článek o časosběru (time-lapse) a zatoužil to vyzkoušet taky. Na první pokusy jsem si ven vytáhl notebook a postavil ho na židli vedle stativu a všechno řídil přes aplikaci DSLR Remote Professional, která má funkce využitelné k časosběru. Výsledek mě nadchnul a rozhodl jsem se, že se na to vybavím trochu líp a pořídím si pokročilou a nastavitelnou drátovou spoušť. Po prozkoumání nabídky na eBay a DealExtreme jsem se nakonec rozhodl pro model od mého oblíbeného čínského výrobce fotopříslušenství – konkrétně jsem koupil model YongNuo TC-C1 (jde o náhradu Canon TC-80N3a) za pěkných $40 (v době nákupu cca 850 Kč).

Obsah balení

Spoušť se dodává v pěkné krabičce (zřejmě okopírované od Canonu). Součástí balení je samotná spoušť opatřená ochrannými fóliemi, čínsko-anglický manuál a baterku.

Co to umí?

Spoušť má čtyři kombinovatelné režimy, mezi kterými se přepíná tlačítkem MODE (režim) – konkrétně jde o self timer (zde si nastavíte čas do vyfocení fotografie), interval timer (interval mezi jednotlivými snímky), long exposure (přesná délka expozice např. při BULB) a exposure count setting (počet celkových fotek).

V prvních třech režimech se nastavuje čas v rozmezí 1 sekunda až 99 hodin. Ve čtvrtém režimu lze nastavit, kolik fotek má být celkově pořízeno (maximálně jen 99). Jednotlivé hodnoty se nastavují otočným ovladačem (jako roller u zrcadlovky) na boční straně spouště.

Pro práci ve tmě je tu tlačítko LIGHT, kterým můžete displej na několik vteřin zeleně podsvítít, popřípadě delším podržením uzamknout nastavené hodnoty.

Samotná spoušť je napájená baterkou CR2032. Naštěstí baterka je potřebná pouze k řízení pokročilých funkcí, takže pro běžné focení není baterie potřebná.

Nevýhody

Spoušť jsem zatím pořádně neotestoval v terénu, ale přesto tu jsou dvě drobné nevýhody, kterých si všimnete hned – baterie a maximální počet automaticky vyfocených fotek.

Spoušť bohužel nemá vypínač a tak na displeji stále svítí nastavené hodnoty, a nemám tušení, jak dlouho při tomto stavu vydrží baterka. Naštěstí ony baterky jsou jednak velmi levné a jednak to lze jednoduše vyřešit prostým otočením baterky v jejím slotu.

A druhá nevýhoda je maximální počet fotek, tedy 99 na „jedno spuštění“ – nevím jak moc to bude vadit, ale u časosběrného videa to vyjde většinou na 4-8 sekund videa, což není moc. Ještě jsem to pořádně nezkoušel a tak se teprve ukáže, jak moc to bude v praxi omezující. Jako řešení mě napadá odpočítávač na mobilu a po každém setu sta fotek to zapnout znovu.

Závěr

Toť mé dojmy po vyjmutí z krabičky, časem určitě napíšu i praktické zkušenosti.

YONGNUO TC-C1 Timer Remote Cord 1YONGNUO TC-C1 Timer Remote Cord 3  YONGNUO TC-C1 Timer Remote Cord 4

Co do fotobatohu na cesty?

Zákon schválnosti funguje vždycky naprosto dokonale, a proto vždycky, když někam jedeme, si po padesáti kilometrech (kdy už nemá cenu se vracet) si vzpomenu na všechny ty věci, co jsem zapomněl doma. Většinou jsou to drobnosti, které nejspíš ani nebudu potřebovat, ale jednou jsem si na dvoutýdenní dovolenou zapomněl stativ, a to už mě trochu mrzelo. Asi bych si měl udělat nějakou mindmap. No, ale toje teď jedno…

Takže jsem se inspiroval tímto článkem na NaturePhoto.cz a napsal si svůj vlastní seznam toho, co bych nechtěl a neměl zapomenout.

Důvody, proč to publikuji, jsou dva. Jednak to tady najdu snáz, než někde na disku zahrabaný v dokumentech, a potom pro inspiraci ostatním. A taky si pamatuju, že když jsem si koupil fotobatoh, tak jsem hledal články, co všechno si do něj dát. Tehdy jsem ho ještě nosil prázdný, dnes bych potřeboval spíš větší. :-)

Pokračování textu Co do fotobatohu na cesty?

Uživatelská recenze objektivu Canon EF 50mm f/1.8 II

Objektiv Canon EF 50mm f/1,8 IIObjektiv Canon EF 50mm f/1,8 II byl můj třetí, který jsem si po EF-S 18-55 a EF 55-200 pořídil. Měl jsem pro to několik důvodů: cena + světelnost + optická kvalita.

Objektiv dorazí v malinké krabičce, kde je samotný objektiv, záručák a návod. Krabička sice není nějak extra chráněná, ale většina obchodů stejně balík vyplní tunou bublinkové fólie tak, aby se mu při transportu nic nestalo. Objektiv je velice malý a nenápadný, v kombinaci s 350D/400D/450D/1000D tak dostanete velmi „malý“ foťák, který ale udělá mnohem lepší fotky než ten nejlepší kompakt (no, pár výjimek by se našlo, ale ty jsou mnohem dražší než tyto kombinace).

Průměr předního členu je 52 mm a neotáčí se (pouze vysouvá), proto není problém s používáním polarizačního nebo přechodového filtru. Jeho optická konstrukce je velmi jednoduchá, objektiv proto váží pouhých 130 gramů. Objektiv má v názvu (římskou) dvojku, což znamená, že jde o druhou revizi. Ta první měla stupnici hloubky ostrosti, kovový bajonet a lepší manuální ostření. Druhá revize, což je tato, tyto věci nemá. Objektiv je, co se týká konstrukce, dost mizerný. Plastový bajonet se brzo ochodí, stupnice hloubky ostrosti a lepší manuální ostření už se dá oželet. Optická kvalita a jeho cena toto ovšem plně vykompenzují.

Objektiv má světelnost f/1.8 až f/22. Clona f/1.8-2.5 je spíše na focení za hodně špatných podmínek, objektiv na těchto clonách kreslí měkce a hodně aberuje. Ovšem od clony f/2.8 je ostrý jako břitva :). Dokonce ani na clonách f/18-22 nevidím difrakci objektivu, která by obraz nějak poškozovala, takže spokojenost. Zkoušel jsem dělat i porovnání kvality s objektivem EF-S 18-55. Fotky z 50mm byly na menších clonách prokreslenější, ale padesátka byla na f/3.5 srovnatelná s 18-55 na f/8, z čehož plyne, že venku nemusím fotit s ISO400 a f/8, ale s ISO 100 a f/2.8-5.6 (samozřejmě to také záleží na tom, jakou potřebuji hloubku ostrosti, ale pro porovnání to stačí).

Cena a velikost tohoto objektivu se přímo nabízí k tomu, aby byl používán natrvalo jako základní objektiv k zrcadlovkám, jako je 350D/400D/450D a 1000D. Ze začátku jsem si myslel, že mi bude nemožnost zoomovat vadit, ale nevadí. Musíte u focení trošku víc chodit, přemisťovat se a přemýšlet nad kompozicí celku, ale nikdy mi nevadilo, že zrovna tedy nemůžu fotit na 18 mm. Má to ale jednu nevýhodu, pokud si potom koupíte nějaký nekvalitní objektiv, budete ho chtít vyhodit, ač by Vám jinak přišel dobrý :).

Ještě jednou to porovnání se seťákem a jeho minimální clonou f5.6 na 50mm. Představte si, že máte fotit narozeniny nebo cokoliv jiného v interiéru uvnitř. O osvětlení se stará jen ta trocha světla, co projde oknem. Na f/5.6 vyjde čas 1/100 při ISO800. Na f/1.8 vyjde 1/1000 při ISO800 nebo 1/250 při ISO200. Za mě tedy tento objektiv doporučuju všemi deseti – objektiv s lepším poměrem výkon/cena neseženete :-).

Pokud bybyl zájem i o fotky v plném rozlišení, napište do komentářů.

FOTONÁVOD: Jak postavit (super)tichý počítač

Způsobů, jak postavit neslyšitelný počítač je několik. V tomto návodu bych vám chtěl ukázat způsob, který jsem osobně vyzkoušel, který funguje, a na kterém jsem zužitkoval zkušenosti ze stavby a testování (co se týká teplot a hlučnosti) několika podobných velmi tichých počítačů. Tato ukázka má rovněž ukázat cenově přijatelný počítač, protože nakoupit hromádku Noctua ventilátorů, spousty odhlučňovacích plátů je mnohem jednodušší, ale taky mnohem dražší.

Základní princip chlazení je jednoduchý: Jde o to, že když se vzduch ze skříně vyfukuje, tak se do ní také musí někudy dostat. Jde tedy o to, že ve skříni se použijí pouze vyfukovací ventilátory (po disku největší zdroje hluku) a otvory ve skříni se upraví tak, aby vzduch vstupoval pouze na určených místech, tedy tam, kde je potřeba studený vzduch k ochlazování důležitých komponent (zde tedy grafická karta s pasivním chladičem). U ventilátorů jsou odstraněny mřížky i perforace jak před nimi, tak za nimi, čímž se vyloučí jakýkoliv aerodynamický hluk, který mřížky a perforace běžně způsobují (můžete si zkusit vzít nějakou mřížku a přiložit ji před točící se ventilátor, rozdíl v hluku bývá výrazný).

Vnitřek skříně
Pokračování textu FOTONÁVOD: Jak postavit (super)tichý počítač