Cool features nových aut (working title)

Radovan se nedávno na twitteru ptal, jaké jsou dnes cool a/nebo must-have funkce nových aut, pod kterým se sešla moc pěkná hromádka dobrých nápadů. Někdy i těch, na které bych sám zapomněl, přestože jsem auta s nimi už řídil. Rozhodl jsem se to taky sepsat, byť ve formě, která by se mi do tweetu asi nevešla. :D

Předem je asi dobrý říct, že v Česku jsem jezdil v oholené dvojkové oktávce (Octavia II Tour); a aktuálně teď v Kanadě (kde jsem asi na rok) jezdím v 15 let starým minivanu 2005 Dodge Grand Caravan, kde vrcholem výbavy obou aut jsou airbagy a ABS (oktávka má dokonce i ESP). I když, ten minivan byl ve své době nejvyšší výbava (SXT), takže tam jsou věci jako stropní DVD přehrávač, elektrické pojezdové dveře s elektronickým dovíráním (soft-close) a dálkovým otevíráním apod.

A celkem vzato nemám potřebu řídit auto s funkcemi raketoplánu, ale…

Za poslední 4 roky jsem řídil 28 různých aut z půjčoven a přes Turo (všechny MR 2016 a novější, skoro všechny půjčené v USA a v Kanadě), ve kterých jsem najezdil dohromady pěkných pár desítek tisíc kilometrů (v USA je všechno daleko, že). Šlo o auta všech výrobců a výbav (od bare-bone Nissanu Sentra, což už v životě nechci zažít, až po 2018 Audi A4 Quattro nebo 2017 Chevrolet Tahoe v nejvyšších výbavách, a pokud se to dá taky počítat, tak jsem na hodinu měl půjčenou i Teslu Model S).

Všechny odpovědi k tweetu výše jsem si prošel, a pro sebe si vypsal, co by se líbilo mně, zároveň jsem trochu povzpomínal na další fajn věci, co jsem v autech viděl, nebo co v autě teď nemám, ale třeba bych někdy chtěl. Vesměs si všechno dále vypsané features představuju pro nějaký daily driver, prostě v autě jehož hlavním úkolem je jízda z bodu A do bodu B. Pokud bych kupoval auto jen tak pro radost z ježdění, tak samozřejmě budu mít úplně jinou představu a půlku těchto věcí bych třeba vyloženě nechtěl, nebo z principu věci nepotřeboval (víkendovku nikdo v mrazu z garáže většinou nevytahuje, takže k čemu by mi tam bylo nezávislé topení, třeba). Pak jsou samozřejmě auta, které často plní obojitou funkci, a tam nastává problém, kde věci, který by mi vůbec nevadili v daily driveru, by byly v autě pro zábavu problém/na obtíž…

No každopádně, prostě jsem tak nějak sepsal všechny zajímavé funkce, které jsem kdy v autech potkal, což neznamená, že bych je vždycky všechny životně potřeboval. #foodforthought

Z toho co už je dnes často bráno jako standard (nebo naopak z aut mizí a já bych to tam pořád chtěl)

  • Klimatizace (lépe automatická, nejlépe dvouzónová)
  • ABS, ESP – ideálně plně vypínatelné
  • Parkovací senzory vpředu i vzadu
  • Centrální zamykání
  • Všechna okna v elektrice
  • Plnohodnotná rezerva a místo pro ni (nebo alespoň donut wheel)
  • Elektronicky nastavitelné sedačky (stačila by řidičova)
  • Tažné zařízení (pro nás vesničany nutnost), možno ale sundávací, byť v to nemám takovou důvěru jako třeba v americký 2″ hitch (ale zase v Evropě máme vychytávky typu přívěs s nájezdovou brzdou, takže je to 50:50).

Zimní výbava

Toto je trochu ovlivněné tím, že jsem právě v Kanadě a mám za sebou týden, kdy nebylo tepleji než -25 °C (teď už se otepluje k nule, díky bohu), ale tohle všechno se hodí kdykoliv, kdy je pod nulou, občas i nad).

  • Vyhřívané čelní sklo, zrcátka, volant a sedačky – Řeknu to asi takto. Moje současné auto nemá nic z toho, a zároveň jsem všechno z toho zažil, a rozhodně bych to chtěl, i do českých mírných zim. Lidi často nechtějí vyhřívané sklo kvůli drátkům a jejich obtěžování při jízdě proti slunci. Já nevím. Táta měl drátky na jedničkovém Superbu už před 10+ lety, a my jsme si jich všimli až po dvou letech (!). Druhá věc je, že dnes už se vyhřívá spíše fólií, která nijak vidět není. Podle mě nutnost. Člověku to navíc dodá mnohem rychleji pocit, že auto už topí.
  • Nezávislé topení se vzdáleným zapínáním a časovačem (ideálně přes RF – lokálně i GSM – vzdáleně, a 2-way, tzn. při zapínání dojde k potvrzení na ovladači, že se topení doopravdy zapnulo). Toto je případně zrovna i bez problému dodělatelná aftermarket výbava (Webasto, aj. nebo i OEM retrofit).
  • Předehřev bloku motoru – může a nemusí souviset s bodem výše. Jistě, ve střední Evropě je to hodně nestandardní výbava. Ale já třeba i v Česku v zimě parkuju jen na zahradě pod přístřeškem, a ne v garáži (kvůli soli a korozi, která se ve vyhřívané garáži značně zrychluje), takže bych si dokázal představit využití. Pochopitelně záleží třeba i na tom, jestli bych plánoval si auto nechat 15+ let, dokud se nerozpadne (pak to má smysl takhle dělat ), a nebo ho po 5 letech chtěl prodat. To potom nestihne zreznout ani ve vytápěné garáži. Tady v Kanadě se solí hodně, a hodně se vyhřívají garáže (podzemní v obchoďácích, pod residential i commercial mrakodrapy, i doma) a i relativně zánovní auta tady fakt hodně reznou (ale taky se solí září-duben, jasně). Každopádně long-story short, dokázal bych si to představit i na autě v Česku, ačkoliv bych to využil jen měsíc-dva v roce, čistě abych ulehčil baterce a motoru při studených startech. V Kanadě jinak standardní výbava, všem autům plandají kabely z kapoty. V Norsku ibid. V Kanadě ovšem nemám možnost to využívat, protože parkuju na ulici.
  • Vzdálené nastartování motoru (ideálně také 2-way, stejně jako výše nezávislé topení). Nezávislé topení je teda lepší v tom, že předehřeje motor bez startování, který si potom nastartuju sám, a mám tak možnost slyšet případné neduhy (chrastění rozvodů, hrnčící startér apod., které potenciálně po pár minutách chrastit přestanou a já po vzdáleném nastartování, kdy k autu dojdu po 15 minutách nevím, že se blíží problém). I tak je to ale fajn funkce třeba i pro situace, kdy už jdu k autu, nastartuju ho, ono běží tu minutku než si všechno naložím, mezitím všechno naběhne na provozní tlak, a já můžu hned jet s vědomím, že nevyjíždím s úúúúúplně studeným a nepromazaným motorem; nemluvě o těch situacích kdy prostě potřebuju vyjet dvě vteřiny po nastartování, protože někam nestíhám. Používal jsem jinak denně u všech rental aut, které to měly (částečně proto, že jsem prostě mohl, já vím :D).

Všechno ostatní (časem třeba roztřídím)

  • Automat – U dostatečně výkonného auta bych si určitě dokázal představit automat, nicméně takový, který mě bude poslouchat a řadit zhruba, tak jak si představuju já, případně mi zcela dovolí řadit (pádly pod volantem). Většina aut to vesměs splňuje; ty co jsou tak napůl, tak tam potom většinou stačí přepnout do sportovního módu (např. Hyundai Veloster 1.6T řadil dost líně, ale ve sportovním módu přesně tak, jak jsem si představoval). Katastrofální automat jsem zažil jenom u nejlevnějších aut (Nissan Versa – myslím, že klasika 4st. AT; Toyota Yaris s CVT). Tu CVT převodovku obecně ne, ačkoliv když jsem ji měl naposledy (2019 Nissan Rogue), tak jsem na to přišel až po cca 1500 km, a dost mě překvapilo, že jsem to nepoznal dřív (což je pochvala). V 2017 Jeepu Patriot jsem ji poznal okamžitě, a srala mě tak, že jsem se v půlce roadtripu dostavil na pobočku půjčovny, řekl jsem, že Jeep řve, že chce olej a vzal si jiný auto. U slabších aut bych asi měl pochyby o tom, kolik výkonu automat žere. Obecně mi často připadá, že u aut v USA mi pocitově nesedí výkon vzhledem k hmotnosti a typu auta, ale samozřejmě tady hraje vliv velká škála dalších faktorů (průběh krouťáku u atmosfér vs. evropský turboefekt atd.)
  • Couvací kamera, nejlépe i vepředu, ideálně potom s ptačím pohledem – Sám si o sobě myslím, že mám poměrně dobrou prostorovou orientaci a nemám problém paralelně zaparkovat i do mezery, která je jen o 25 cm delší než moje auto bez jakýchkoliv senzorů, ale senzory, kamery a ptačí pohled tento proces dělají znatelně jednodušším, rychlejším a šetrnějším (pro moje i okolní auta). A taky samozřejmě fajn pro situace kdy s autem jede méně zkušený řidič.
  • Adaptivní tempomat a hlídání pruhů – v podstatě takový hloupý teslí Autopilot.  V kombinaci s automatickou převodovkou je to naprostá killer-feature do města. Jezdí to v kolonách samo vč. úplného zastavování a znovurozjíždění se (údajně nemusí umět všechny adaptivní tempomaty). U hlídání pruhů si hodně lidí stěžuje, že se s tím musí prát při změně pruhů, ale osobně jsem nikdy v tomto ohledu problém nezažil (2018 Audi A4, 2015 Hyundai i40, 2019 Nissan Rogue, 2018 Toyota Camry a asi pár dalších), a pokud už tuším, že se blíží manévr, který se tomu systému nebude líbit (typicky předjíždění napříč 2+ pruhy), tak ho prostě tlačítkem na volantu vypnu.
  • Sklopení zpětných zrcátek při couvaní – Mnohem snažší parkování. Nicméně přestože elektronicky nastavitelná zrcátka mají dnes snad všechna auta, automatické sklápění není vůbec standardem.
  • Paměť na nastavení zrcátek a sedačky řidiče – opět nejde o žádnou moderní funkci, ale jakmile jedou dva řidiči kteří se 4x denně střídají, tak je to super užitečná funkce.
  • Rádio s Apple CarPlay – není moc co řešit, ovšem to lze jako aftermarket rádio doplnit do každého auta.
  • Multifunkční volant – hlasitost, přeskočení, telefon, tempomat, taková ta klasika.
  • Skrytý úložný prostor (dvojité dno) – na všechnu nepovinnou, ale užitečnou výbavu, kterou člověk nemá v plánu vyndávat z auta, a nechce, aby byla na očích v kufru. Dodge Grand Caravan má například mraky a mraky prostoru v podlaze, kam se jinak sklápí sedačky, ale i “obyčené” dvojité dno postačí. Do mnoha aut lze i dodělat s OEM vzhledem (např. v dvojkové oktávce zhruba 50-75 litrů prostoru)
  • Automatické přepínání dálkových světel – pokud si dobře pamatuju, zažil jsem zatím v jediném autě, se kterým jsem jel delší dobu v noci (2017 Chevrolet Tahoe), ale fungovalo to extrémně dobře. Byl jsem doopravdy překvapený, že během asi 4 hodin jízdy za tmy jsem to ani jednou nemusel zkorigovat žádným směrem (že bych někoho oslňoval), a zároveň to snad ani jednou dálkový nezhaslo, když nebylo potřeba.
  • Automatické světla – a když už jsme u toho, tak automatická světla, ačkoliv to je tak na hranici “fajn, ale nepotřebuju”. Spíš mám rád, pokud lze světla alespoň nějak úplně vypnout. Dnes často naskočí alespoň nějaká světla už v první poloze klíčku, a to je problém v situacích kdy vím, že baterka na tom není nejlíp (delší stání; starší baterka; velká zima; nebo jsem ten den už 10x startoval a ujel jen 5 km mezitím; často vše dohromady). Potom vím, že světla dokáží způsobit tak velký pokles napětí, že už nenastartuju. Což lze řešit powerbankou, ze které se dá startovat auto, ale i tak. Nebo co když chci v noci někoho nenápadně sledovat, jako ve filmech? :D Další věc co u automatických světel nemám rád, že ve dne svítí jen vepředu DRL a vzadu nic, a ten systém nedokáže vyhodnotit, že např. v mlze to není úplně ideální situace. Ale to jde nejspíš u většiny aut doprogramovat ke spokojenosti.
  • Elektronická ruční brzda – tady jsem dost na štíru, ale minimálně bych chtěl, aby byla mechanicky odjistitelná při vybité baterce (což není pravidlem), a abych o ní nevěděl. Většina aut, ve kterých jsem ji zažil, v tomto byla bez problémů, ale např. v 2015 Hyindai i40 je tak pomalá, že už má člověk zařazeno a pouští spojku, a parkovací brzda se teprve v tomto okamžiku rozhodla, že je čas se odbrzdit (lze řešit zmáčknutím tlačítka, ale to už tam rovnou může být klasická).
  • Autohold – při zabrždění v kopci (typicky v autě elektronickou ruční brzdou) se zatáhne a není potřeba stát na brzdě. Fajn při popojíždění v koloně v kopci, méně zkušeným řidičům to zase zásadně usnadňuje rozjezd do kopce s manuálem.
  • Možnost na dálku otevírat a zavírat okna – typicky když chci auto vyvětrat bez startování nezávislé klimatizace, nebo obráceně, když zaparkuju s otevřenými okýnky, myslím si že ještě nekam pojedu, a pak doma zjistím, že už nikam nepojedu a chci je teda zavřít. Na oktávku jsem si to nechával doprogramovat, asi by to mělo jít u většiny aut.
  • Elektricky otevíraný kufr – je fajn, ale dodnes nevím, jestli jsem úplně fanoušek. Určitě se hodí, když jdete s plnými rukami k autu, a jenom mávnete nohou pod nárazník a on se otevře (případně otevřete někomu jinému klíčkem), ale vadí mi, že se pomalu otevírá i zavírá, a musíte hlídat, aby se ho někdo cizí nepokusil zabouchnout (to se tomu mechanismu soudě dle zvuků moc nelíbí). A potom je taky docela průser, když si v restauraci nebo u hotelu sednete na klíček a pak přijdete k autu, a zjistíte, že byl celou dobu otevřený kufr (to se mi stalo jen jednou, naštěstí jsem v autě zrovně nic neměl).
  • Soft-close dveří a kufru – opět na hranici “fajn, ale není potřeba”, ale např. potom v kombinaci s elektrickými posuvnými dveřmi (Multivan, minivany) je to dost super (fakt). Nesnáším, když někdo tříská s dveřmi; tohle tomu samozřejmě nezabrání, ale já z toho mám takový příjemný pocit, když je potom jen přivřu a dveře se jemně dovřou samy. Jakoby to vyrovnalo to třísknutí předtím. :D
  • 220V (nebo 110V) zásuvka – Hodí se občas (jedu na výlet a zapomněl jsem si nabít foťák), a nemusím vozit invertor. Nicméně vozím v kufru maličký 150W invertor a s tím se dá taky žít.
  • Automatické sklápění zrcátek – Rozhodně “fajn, ale dá se žít bez”. Ale do města fajn, urvaných zrcátek jsem na paralelne zaparkovaných autech viděl mraky a mraky.
  • Startování tlačítkem s klíčkem v kapse – Pochopitelně s možností manuálního odemčení a nastartování s vybitým klíčkem, ale to, pokud vím, mají všechna auta (vybitý klíček je jen potřeba položit na specifické místo v autě; do auta se dostanete vytáhnutím mechanického klíčku, který je součástí toho bezdrátového).
  • Dual-channel dash cam – tohle je vždy potřeba řešit jako aftermarket, ale já bych bez kamery dnes nevyjel na silnici. Těch situací, kdy to potenciálně může zachránit bonusy u pojištění je dost.
  • Možnost zobrazit teploty provozních kapalin na PPC – Malý a střední servis na autech si dělám sám, a třeba na to, abych věděl, jestli vozím vhodný olej potřebuju vědět, jak moc se (za/pře)hřívá pod různou zátěží v různé roční doby. To se dá zjistit někdy přes diagnostiku, ale je to užitečné i pro každodenní ježdění, kdy vím, od kdy je vše na provozní teplotě a můžu začít jet normálně. Ve větších amerických autech (pickupy a velká SUV) je to pořád docela standard, což je fajn.
  • Rovný kufr po složení zadních sedaček – Nebo prostě tak uspořádání, aby se nouzově dala nafouknout karimatka a v aute přespat. Z třeba 6 různých modelů středně velkých SUV, které jsem v půjčovně oběhl, to takhle měly dvě. Často se tomu ale dá různě pomoct (např. v oktávce je velký schod, ale po vyrobení dvojitého dna – překližka s kobercem, která dno kufru zvedne cca o 8 cm – se dá eliminovat, a v autě se natáhnout), takže to není zas úplně kritická vlastnost.

Bezpečnost

Tohle se blbě hodnotí, dokud se s autem člověk nevybourá, že… Měl jsem půjčenou třeba 2018 Audi A4, která měla předepínání pásů při prudkém brždění a front-assist. S tímhle autem jsem jezdil jenom jeden den (Silvercar by Audi), front assist v jedné situaci brzdil a předepínal pás v okamžiku, kdy já jsem teprve sundával nohu z plynu, že jdu brzdit taky (rozjížděl jsem se na semaforu za prvním autem, které v půlce křižovatky prudce zabrzdilo kvůli autu, které tu křižovatku švihlo už na červenou). To jsou situace, kdy to člověk klidně ubrzdí i sám, ale tady zrovna stačí zlomek vteřiny nepozornosti a už to zachrání i obouchané nárazníky, takže proč ne. Nicméně vím, že mnoha známým tyto systémy způsobilo nejednu pernou chvilku, je i pár reportů, kdy to přímo způsobilo nehodu. Nenajezdil jsem s tím dost na to, abych posoudil na kolik za to může ten systém sám o sobě, a nakolik fakt, že se řidič nepřizpůsobil jeho fungování.

Jedna z netypických funkcí, která se mi líbí a která existuje, jen nevím, jak moc je standardní, je automatické zabrždění po větší dopravní nehodě (kdy už to není jen zašpiněný nárazník). Stačí se podívat na pár onboard sestřihů na YouTube, kde je často vidět, že se auto po nehodě setrvačností dál pohybuje a v protisměru do něj narazí další auto, přitom stačilo zůstat stát na brzdě k tomu zabránit dalším škodám a případně zraněním.

Nejsem vyloženě nadšený ze systémů typu eCall, v USA jsem to v rental autě zažil už v roce 2013 (OnStar Link v Chevroletu), ale dejme tomu, že stejně není na výběr.

Co by mě naopak moc netrápilo u výbavy od výrobce

  • Audio – ani prémiové audio často nestojí za moc např. ve smyslu odhlučnění. Lepší ušetřit a ty peníze do toho nasypat jako aftermarket. Často i základní repro hrají moc pěkně (určitě pro mně, bez hudebního sluchu) po pouhém odhlučnění dveří doslova za pár stovek.
  • Výkon světel – spíše platí pro ojetiny s klasickými (bi)xenony, a pak si světla nechat udělat u Sviťlíp. Nevím, jak moc jsou schopní tunit už v základu špatně svítící moderní systému typu Matrix (řekl bych, že moc ne).
  • Zatmavení oken – považuju za ideál skoro 100 % na zadních oknech (do kufru zboku), kolem 50 % na bočních oknech vzadu (+ na 5. dveřích) a maximum, co legislativa dovolí (což je nic, nebo jen kolem 10-20 %) na předních dveřích. Pokud nelze zatmavení (legislativně), tak lze pořád na přední skla dát čirou fólii, která blokuje alespoň teplo (3M Crystalline), což je na léto super proti přehřívání interiéru. Toto všechno mi přijde lepší řešit jako aftermarket. Uznávám argument, že přes zatmavená auta nemusí být ve městě vidět skrz, což zdržuje, ale pro mě má větší váhu to, že nikdo z dálky neuvidí, co mám v kufru nebo na zadních sedačkách (ideálně nic, ale při cestování to většinou nejde).

Jiné nápady, které jsou fajn, ale přežil bych bez nich

  • Senzor mrtvého úhlu – evropská auta mají asférická zrcátka, a při správném nastavení jsem jen v málo autech pro evropský trh měl problém s tím, že bych okolo sebe neviděl. V USA/Kanadě ale určitě ano, tady mají auta plochá zrcátka a v těch je mrtvý uhel obří. V oktáce mám vyzkoušené, že snad auto jedoucí vedle mně vidím vždycky alespoň částečně v alespoň jednom zrcátku. Ale jinak pokud už to je součastí jiného safety balíčku, tak určitě ano.
  • Samozatmavovací zpětné zrcátko – vím, že několik aut, co jsem řídil, to mělo, ale asi to fungovalo velmi nenápadně. :D
  • Vibrující sedačka jako couvací senzor – jakoby je to fajn a funguje to, ale toto určitě nepotřebuju. Když jsem to zažil poprvé, tak jsem myslel, že jsem při couvání do něčeho vrazil. :D
  • Průchodka na lyže v prostředním zadním sedadle – Jasná věc, pokud jezdíte na lyže (ve čtyřech). Dá se ale řešit mnoha dalšími způsoby (rakev, sklopení sedaček), že by mně to asi moc nevytrhlo. Ale loketní opěrka vyklopitelná ze zadního prostředního sedadla s držáky na pití je fajn věc pro lidi, co případně sedí vzadu.
  • Čtyřkolka – tohle samozřejmě extrémní “you mileage may vary”, takže to nechám tak. Ale pokud čtyřkolku, tak bych chtěl nějaky robustnější, více mechanický systém připojení druhé nápravy. Měl jsem třeba půjčenou AWD 2017 Kia Sportage, která je defaultně FWD, po zmáčknutí AWD tlačítka začne připojovat zadek, ale jenom při ztrátě trakce na předku, což je dost k ničemu.
  • LTE hotspot – Jasně, další SIM karta, další výdaje a v podstatě zbytečnost. Ale v dnešní době, kdy se většina hudby streamuje, navigace jede online z mobilu se to hodí při cestách tak nějak mimo civilizaci, čistě z toho důvodu, že internet pojede i v místech, kde se mobil už moc nechytá. Všiml jsem si toho v Audi A4, kde přes onboard wifi jsem měl pořád 15 mbps LTE ve chvíli, kdy mobil spadnul do 3G. Jasný, such a millenial problem to have, ja vím. :D Tohle určitě není nutnost, ale pokud je to on-board factory řešení napojené na anténu v autě, nemusí to být od věci. Vlastně je to asi dobrá funkce spíš právě do rental aut, kde v cizí zemi jedete na výlet ve 4 lidech, platíte si jenom jednu unlimited SIM kartu a internet mají všichni. Já to takhle řešil klasickým přenosným hotspotem, ale ten ma stejný příjem jako mobil (spíš horší).

Věci, které jsem nezažil, ale zní fajn

  • Rear cross traffic alert – Upozornění na auta při couvání z řady aut, ačkoliv tohle řeší i couvací kamera.
  • Automatické stěrače – i když, nepochybně to mělo spousta aut, co jsem měl půjčených, jen zrovna nepršelo.
  • Kolejnice v kufru – dobrá věc, ale osobně by mi stačilo jen několik ocelových ok všude v kufru, stahovacích kurt vozím vždy hromádku.
  • “Sportovní packet” – často jsou to jen nálepky, ale zejména pokud jsou součástí “sportovní sedačky” (tedy ve smyslu, že mají zpravidla lepší boční vedení, než ty základní), tak stojí za to pouvažovat.
  • Matrix LED/Xenon – trochu dumám nad spolehlivostí této technologie a její budoucí servisovatelností, viděl jsem, že s opravou světel se clonkami ve starším Phaetonu byl dost problém, a jedno světlo stálo jako ND 50 tisíc Kč. V současné době se přikláním spíš k tradičním bi-xenonům (klidně i s naklápěním do zatáček), třeba v kombinaci s výše zmíněným automatickým vypínáním, kam se po vysvícení za 5-10 let dá nová parabola a výbojka (nebo přestavba na LED, což je už v dnešní době ucházející varianta) a bude se jezdit dál.

Co bych nechtěl

Kožené sedačky – Každý argumentuje snadnou údržbou. Dovolte mi k tomu něco říct. Ve volném čase čistím auta. Za prvé, údržba textilních sedaček není nijak náročná sama o sobě, a to i bez drahých tepovačů. Za druhé, každý majitel auta s koženými sedačkami vždycky říká: “Ty sedačky ani čistit nemusíš, ty jsou čistý”. Vyčístím půlku a je jasný, že byly zasraný jako prase, a to platí dvounásob pro světlejší barvy kůže. Takže co se týká údržby, podle mě je to 50/50, dlouhodobě je údržba kůže mnohem dražší, pokud se člověk na údrřbu vykašle nebo používá agresivní čističe z benzínek, tak kůže začne brzy praskat a obecne vypadá nevzhledně. Restaurace je opět dost nákladná.

Nicméně toto ani není můj hlavní důvod. Viděl jsem hodně 10letých aut, kde kůže na všech sedačkách byla zralá na renovaci, u textilních sedaček na mnohem starších autech jsem většinou viděl maximálně potrhanou sedačku řidiče (novou z vrakáče, pokud to někomu vadí moc), zbytek stačilo vytepovat (což je finančně nenáročné) a sedačky byly jako nové. A to už vůbec nezmiňuju levnou fake-kůži-alkantaru-whatever, která je i přes (relativně) pravidelnou šetrnou údržbu po necelých 5 letech a 100 tis. km úplně na odpis.

Moje potíž s koženými sedačkami je v tom, že v zimě jsou promrzlé trvá, než se prohřejí, v létě zase natolik rozpálené, že se na ně nedá sednout. Hodně to řeší novější perforované sedačky, které mají kromě vyhřívání taky chlazení, což je v létě dost fajn, ale musel bych jich ještě pár vyzkoušet, než by mě to přesvědčilo, že látka+ohřev je horší volba.

Střešní okno – Zejména u aut s výhledem na dlouhodobé vlastnictví, problémy s netěsností atd.

DVD přehrávač – to je asi jasný, sice děcka nemám, ale kdybych měl, tak si na opěrku připnou tablet. :D

Ovládání automatu kolečkem – jako wtf. Měl jsem půjčený RAM 1500, dojel jsem do mekáče do drive-through, chtěl jsem si ztlumit rádio, abych si objednal, a najednou jsem couval. :D

Moderní eko funkce – DPF filtr už dneska snesu, spolehlivost a výdrž vysoká, cena nových klesá. Start-stop bych chtěl trvale vypínatelný. S ním částečně souvisí moderní systém nabíjení baterek, který klasické baterky odrovnává, a ani výrazně dražší a odolnější EFB akumulátory už dnes v novém autě nevydrží 10 let, jako kdysi (k počtění třeba tady a tady). Vím o případech, kdy někdo na záruku během prvních 4 let dostal dva nové akumulátory, každý snad za sedmičku. Good luck po záruce. Moje jediná naděje je, že spousta z toho půjde přeprogramovat na standardní chování (“auto je nastartovaný, tak nabíjej na 14,4 V, jako kdysi”). Další velmi zábavný systém je TPMS. Všechno je kvůli tomu dražší (trochu přestřelená ukázka v tomto článku), jenže to ani po 20 letech na trhu často nefunguje, jak by mělo. A nový senzor, napárování, to není zadarmo. Co takhle toto? Za čtyři stovky si kupte velmi přesný měřič tlaku (COMPASS Pneuměřič PROFI), který v recenzích vychází jako jeden z vůbec nejpřesnějších, krásně na něm poznáte snad až dvacetinu baru, a prostě si to jednou za čas (při velkých změnách teplot spíš i o něco častěji) zkontrolujte sami. Hmm.

Auta, kde se vše ovládá přes touchsreen – Jak to tak pozoruju, tak už teď není moc z čeho vybírat… :D

Slovo závěrem

Jak už jsem psal v úvodu, jezdím v relativně jednoduchých autech. Za 10 let se na nich nic nerozbilo, a předpokládám, že ani nic moc nerozbije, protože jsem si adekvátně zkrátil servisní intervaly (olej 6-9t km, převodovka 60t km namísto doživotního oleje, rozvody o něco dřív a samozřejmě s tím jezdím adekvátně zahřátí a situaci). Auto jsem si odhlučnil líp, než je z továrny vytlumené Audi s BOSE audiem (které je vytlumené líp, než Audi bez něj, ale pořád to nestojí za moc). Rádio s CarPlay přijde vzápětí (koukám na Sony XAV-AX100), takže půjde dát i couvací kamera (dopředu mám odhad na 2 cm, vzadu zas tak moc ne, a především se hodí vědět o každém milimetru při paralelním parkování do ultra malých míst). Zvažuju i retrofit nezávislého topení (OEM) a xenonů, které následně nechám vytunit u Sviťlíp.

Hlavní potíž je totiž dost v tom, že pokud už má člověk v plánu si nové/zánovní auto nechat nějakou dobu po záruce, tak dost z těchto cool věcí se… začne kazit, překvapivě. Nejhorší příklad je v tomhle tátův Hyindai i40, kterému během prvních let na záruku vyměnili věci za 150 tisíc – nefunkční pojezd spolujezdcovy sedačky (nová z Koreje za 18), zrcátka zaseknuté ve sklopené poloze (nevím co všechno a za kolik, ale pro jistotu tam dali asi půl litru vazelíny, která z těch zrcátek tekla ještě rok a z laku šla odstranit jedině abrazivním odleštěním :D ), a ještě pár nějakých drobností. Je ale nutno uznat, že to auto bylo dost levné s ohledem na výbavu, kterou v té době mělo.

(Nejen) nouzové vybavení do auta (nejen) na zimu

DRAFT ONLY

 

Roky jsem  v Česku plánoval, že vezmu 45litrovou IKEA Samla krabici a udělám si takový winterbox do auta, který vždycky v listopadu dám do kufru a v dubnu vyndám. Moje představa byla taková, že pokud pojedu někam dál a auto se mi rozbilo, tak abych (v pohodlí) přežil, případně se sám dostal z problému (typicky v situaci, kdy bych někde uvíznul na sněhu).

Popravdě, v Česku jsem se k tomu nikdy moc nedostal, protože ty naše zimy mě k tomu nikdy moc nedonutily, ale v Kanadě je situace jiná. Tento seznam berte jako inspiraci, ale pochopitelně nakládat to, co uznáte za nepotřebné (je jiná situace když se vám auto vysype ve městě 15 km od domova a jiná, když na trailheadu 2 hodiny od domova kde okolo za den projede jenom 5 dalších aut).

Berte to jako takový winter emergency checklist, ze kterého si můžete vybrat podle svých potřeb. Spousta z těchto věcí se pro pohodlí vyplatí vozit celoročně nad rámec (české) povinné výbavy.

Vyplatí se vozit celoročně

  • Povinná výbava (lékárnička, trojúhelník, pojistky, žárovky, reflexní vesty, rezerva, zvedák, klíč)
  • 12 V kompresor
  • Asistenční služba1
  • Vlečné a vyprošťovací lano2
  • Powerbanka se schopností nastartovat auto (např. NOCO GB40)
  • Startovací kabely

Základní zimní potřeby pro daily driving

  • Všechny přední skla (čelní, řidič a spolujezdec vepředu, zrcátka) ošetřené keramickou ochrannou – méně namrzají, a pokud už namrznou, mnohe snadněji se škrábe námraza (demo).
  • Kvalitní (!) škrabátko se smatáčkem a silikonovou stěrkou
  • Nemrznoucí ostřikovací směs v rozprašovači (lepší) i v kanystru. Z rozprašovače můžete námrazu postříkat a pak jenom setřít stěračem a z kanystru na dolití.

Základní zimní potřeby – co kdyby

  • Řetězy
  • Kitty litter3Též možno klasický písek, ale kitty litter díky svojí absorbční schopnosti lze použít v situaci, kdy někde rozlijete motorový olej.

Rozebrat:

  • WD40, brake claner (combustible)
  • pracovní rukavife
  • ponožky
  • chemické ohřívače rukou/noh
  • lopata
  • izotermická deka (několik)
  • nůž
  • ductape
  • toaleťák
  • sirky
  • vařič+nádoba+plyn+kanystr s vodou+čaj
  • baterka/čelovka
  • high energy non perishable food
  • chladící kapalina
  • hasičák
  • papírové automapy země(?)

 

Anet A8 – můj finální build a zkušenosti po půl roce

Článek čeká na proofreading.

Budgetovou 3D tiskárnu Anet A8 mám zhruba čtyři měsíce, a myslím, že je už v relativně finální formě. Už jsem tady o ní napsal nejeden článek:

Tiskárna samotná by se pochopitelně dala tunit donekonečna. Zahlédl jsem i buildy lidí, kterým z původní Anet A8 postupně nezůstalo vlastně vůbec nic, snad kromě napájecího kabelu. Je to taky cesta, pokud Vás to baví a chcete eventuálně mít tiskárnu, která bude tisknout stejně dobře jako Průša, ale která bude originál a Vaše vlastní. V tomto případě se ovšem v úpravách doopravdy dostanete na stejnou, a dost možná i vyšší, cenu (a to nepočítám čas). Já jsem šel pragmatičtější cestou, a finální výtvor mě nestál víc než 6000 Kč (viz dále).

Mně to sice taky baví a hodně jsem se toho naučil (nejen o 3D tisku), ale už od začátku jsem měl představu jasnou – pár funkčních úprav bude, ale žádný úlety. Od určitého okamžiku totiž úpravy vedou už jen k rychlejšímu tisku: vyměním rám, můžu tisknout rychleji, najednou hotend nestíhá rozpouštět plast, koupím výkonnější, můžu ještě přidat, najednou nestíhají stepper motory… je to takový začarovaný kruh. 

A konečně jsem se taky dokopal k tomu tiskárnu taky nafotit. Škoda jen, že jsem to tak nějak nestíhal v průběhu. Zejména hned po složení to vypadalo velmi zábavně. :D

Například problém s hlučností jsem nakonec vyřešil tak, že jsem tiskárnu prostě strčil do sklepa. Hlučnost sama o sobě sice není nijak hrozná, ale třeba spát se u toho nedá (zkusil jsem to jednou). Navíc ve sklepě je tepleji, než na chodbě (alespoň v zimě). Taky si pod tiskárnou můžete všimnout antivibrační podložky pod pračku – ta neměla téměř žádný efekt (na nic), ale když už jsem ji koupil, nařezal a nainstaloval, tak už jsem ji pod tiskárnou nechal. :D

Tiskárnu mám od začátku především kvůli různým funkčním tiskům, které tisknu z PET-G, a to se stejně rádo tiskne velmi pomalu (30-50 mm/s), a pro občasné prototypy nebo „hračky“ z PLA mi nějakých těch 60-80 mm/s, které Anet A8 zvládne bez výrazných obměn, stačí taky.

Pro mě nejdůležitější úprava byla automatický mesh bed leveling. To je funkce, která pomocí  senzoru (já jsem použil 3DTouch, klon originálního BLTouch) před tiskem změří na devítí bodech vzdálenost tiskové hlavy od podložky, a potom tato data používá k tomu, aby tryska byla vždy v konzistentní výšce nad tiskovou podložkou (viz info). Takhle to funguje v případě, kdy je podložka doopravdy zkřiva. Ovšem díky možnosti vizualizace těchto 9měření lze podložku ale vyrovnat také fyzicky, s odchylkou asi +/- 0,05 mm (rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším bodem), a potom už je automatický leveling už jen taková třešnička na dortu.

Data z mesh bed levelingu se dají vizualizovat třeba takto. Pro úplné vyrovnání v tomto případě musím tiskovou plochu trošku přizvednout vlevo vpředu a vzadu (nebo lehce snížit vpravo vpředu a vzadu). Nemám sice po ruce screenshot ze stavu, kde je podložka vyrovnaná, ale není problém dosáhnout odchylky mezi nejvyšším a nejnižším bodem někde kolem 0,05 mm (namísto 0,25 mm, jako tady na obrázku).

Další zásadní úpravou (ačkoliv jsem nevěděl dopředu, jak moc zásadní úprava to bude, proto všem doporučuji toto rozběhnout zároveň se sestavením tiskárny), bylo spuštění print serveru OctoPrint (resp. OctoPi) na Raspberry Pi 3B, vč. webkamery pro sledování toho, co tiskárna dělá. Najednou nemusíte pořád chodit s paměťovou kartou, když potřebujete v modelu změnit jeden parametr, a potom každých 10 minut po začátku tisku chodit sledovat, jestli se všechno tiskne tak, jak má.

S OctoPrintem stačí model klasicky naslicovat, výsledný .stl soubor přetáhnout do prohlížeče (s otevřeným OctoPrintem), spustit tisk, a po očku hlídat stream z kamery (odkudkoliv a na čemkoliv), jestli se vše tiskne tak, jak má. Dnes už je dokonce dostupný plugin TheSpaghettiDetective, který je analýzou obrazu z kamery schopný rozpoznat selhání tisku; tedy alespoň to, při kterém začně vznikat špagetová obluda:

Server, který analyzuje stream z kamery a rozpoznává v něm “spaghetti monsters” pro výše zmíněný plugin může běžet také lokálně (nebo v cloudu, kde se za výpočetní sílu platí). Určitě to někdy v budoucnu taky rozběhnu, protože občas se to prostě stane… I když tady byl (ostatně to je skoro vždy) problém v nesprávném naslicování vzhledem k povaze tisknutých modelů.

Možnost tohoto vzdáleného ovládání a kontroly mi velmi elegantně vyřešila také problém hlučnosti – není potřeba utrácet stovky a tisíce za úpravy, které tiskárnu ztiší, místo toho jsem ji jednoduše strčil do sklepa. (Ačkoliv 80 % hluku dělají asi lineární kuličková ložiška jezdící po kovových tyčích, což by byla asi zrovna relativně levná úprava). Ve sklepě je paradoxně (v zimě) tepleji než na chodbě, neb sklepem vedou trubky topení, které mají k 90°C, a i přes mirelonovou izolaci vytopí sklep na 17-19 °C (na chodbě je v zimě kolem 12-15 °C, navzdory přítomnosti blow-off topení). A ve 12°C se tiskne už opravdu blbě.

No a co se týká kvality tisku… Na kvalitu má zásadní vliv taky filament. Já tisknu z Gembirdu PET-G a PLA, a navzdory tomu, že jde o nejlevnější filament široko daleko, je kvalita velmi uspokojivá. Na moje funkční díly naprosto. Píšu uspokojivá, protože jsem měl tu možnost vidět i výtisky ze značkovějšího PLA z odladěného Průši i3 MK2S u kluků v pražském The Cave, a můžu říct, že takové kvality s Anet A8 a Gembird filamentem nedosahuju, ale jsem jim docela blízko – a to si myslím, že na nejlevnější tiskárnu a nejlevnější filament není vůbec špatný.

Rád bych vyzkoušel nějaký kvalitní PET-G filament, abych viděl, jak budou výtisky vypadat potom, nicméně v době psaní tohoto článku jsem odjel na rok pryč, takže třeba později…

A co vůbec tisknu?

Asi úplně nejčastější otázka ostatních: K čemu mi ta tiskárna vlastně je?

No, tisknu pořád něco. :D Kam mi zmizelo 3 kg filamentu je mi trochu záhadou. Prošel jsem fotky v mobilu, a tady je aspoň něco málo pro inspiraci:

Super jsou například klipsy na pevné uzavření IKEA Samla krabic, těch jsem využil desítky, zejména proto, že jsem se zrovna teď stěhoval z bytu (viz odjezd na rok výše).

Do bytu, ze kterého jsem se vystěhovával, jsem vytiskl krytku parapetu okna, která chyběla. Stačilo vyfotit mobilem tvar, změřit a během 10 minut jsem ve Fusion360 vyrobil náhradu (ono by to šlo namodelovat během několika vteřin, doslova, ale teprve se učím). Potom jenom stačilo nastříkat nabílo a hotovo.

Taky jsem vytisknul klips držící hadici pračky, kterou jsem do bytu nastěhoval, neb jí tam nový nájemník potřeboval (já na víkendy jezdil domů i s prádlem). To nebyl nijak zásadní díl a stačila by bývala i stahovací páska, no ale každopádně teď už hadice od pračky neplandá. :D

Do auta jsem si třeba zase vytiskl pevný držák on-board kamery namísto zbytečně velké přísavky od výrobce. Blbůstka, ale vypadá to prostě mnohem líp, tak nějak factory-like. Lepší, než kamera na 15centimetrovém monster držáku, který se klepe, kamera je zbytečně dobře vidět zvenku apod. Pro srovnání, vytištěný držák má jenom 2-3 cm. Navíc originální přísavka zhruba 4x do roka sama odpadne (zejména při velkých změnách teplot), to teď určitě nehrozí (3M VHB pásky FTW).

Když už jsem u těch aut, vytiskl jsem si taky takovou plastovou „ponožku“ na kovový 17mm ořech, kterým povoluju šrouby kol. Ono se to nezdá, ale pokud kovovým ořechem omylem ťuknete do hliníkového disku, nechá to tam viditelný otisk, a to na nových bezchybných discích zamrzí.  Jo, a vytiskl jsem si ztracenou krytku tažného zařízení. :D

U aut ještě zůstanu, opravil jsem si svoje grit-guardy (vložka do kýble na mytí aut). Mám sice originální, ale za ty roky, jak jsem je nechával venku i přes zimu, tak trochu popraskaly. Opět pár minut ve Fusion360 a vyřešeno.  Svůj vysněný stojánek/odkapávač na leštící pasty jsem ještě nedělal, ale taky na to dojde.

No a taky jsem si vytiskl VESA 100×100 držák monitoru na zeď! Tolik místa na stole najednou, neuvěřitelný. :D Původně jsem ho tiskl pro monitor od domácího serveru ve sklepě, protože jsem v to neměl takovou důvěru (monitor je u serveru je přecejenom jenom nouzový, a stál měl 100 Kč). Ale drží už několik měsíců.

Kapsu na Apple TV, kterou jsem suchým zipem přilepil zezadu televize pro clean vzled.

Redukce pro upevnění 2,5″ SSD disků v 3,5″ šachtách v HP Microserveru (předtím držely čistě za SATA port).

Držák 120 mm větráku do díry pro komín v garáži, díky tomuto větrání je tam teď o 10-15% nižší vlhkost než by byla normálně, a dokonce to umí o stupeň-dva pohnout i s teplotou (podle toho jak je venku, samozřejmě). V zimě to „topí“ (přes den), v létě „chladí“ (přes noc).

Vyrovnávací klínky pro všechny houpající se stoly.

Stojánek pro MacBook na stůl, aby zabíral míň místa.

Spousta drobností a držáků se dá vytisknout třeba ke GoPru, pár drobností jsem si tiskl k dronu (Mavic Pro), např. ztracený transportní držák gimbalu.

A tak dále… Potenciál je obrovský, zejména v okamžiku, kdy se trochu naučíte ve Fusion360 od Autodesku, který je pro osobní použití zadarmo.

Můj setup

Takže můj setup pro inspiraci a nové majitele Anet A8:

  • tiskárna je stock, rám doplněný o ruzné vytisknuté drobnosti
  • firmware Marlin ve verzi 1.19
  • 3DTouch senzor pro automatický mesh bed leveling
  • Raspberry Pi 3B s OctoPi pro pohodlné ovládání tiskárny a možnosti vzdáleného dohledu
  • tisk na sklo

Jako tiskovou podložku nakonec použivám zrcadla z IKEA, 4 ks stojí 130 Kč, sklář mi je za dvacku během minuty seříznul na potřebných 220 × 220 mm. Tohle je jediná položka, za kterou jsem platil (po dokončení hlavní části tohoto článku) a která chybí v tabulce níže (za to je v ní pár věcí, které už na tiskárně nepoužívám, takže ono to stejně sedí). V tabulce taky nejsou věci, které jsem našel doma – např. webkamera, LED pásků mám doma hromady, 12V zdrojů k jejich napájení jsem od někoho dostal celou igelitku a podobně… Vesměs jsou to ale věci, které se buď z bazaru nebo AliExpressu dají koupit za pár korun, podle mě všechno, co jsem našel doma (a není to tak v tabulce výdajů) se dá koupit tak do pětistovky.

Celkové náklady

Časové: 6 hodin prvotní složení, jedno další odpoledne instalace a odladění 3DTouch, všechno ostatní byly úpravy na pár minut až hodinku.

Finanční: Téměř vše jsem koupil z AliExpressu, ceny jsou v Kč úměrné době nákupu (cca 22,5 Kč/USD). Koupil jsem i pár věcí, co jsem nakonec nepoužil, vesměs jsem je obratem prodal na bazoši s menším ziskem, ty tady tedy nezapočítávám. Osvětlení jsem třeba udělal ze zbytků LED pásků, co jsem našel po šuplících, a pár dalších drobností, které tu nejsou (např. mám plnou bednu PC větráků, kde jsem měnil třeba 40mm chladič heatbreaku, protože jsem mu ulomil lopatku, nebo 90 mm větrák, který jsem použil na chlazení zdroje). Raspberry Pi jsem koupil použité se vším potřebným (tj. karta, zdroj, case, zdroj), webkamera byla opět doma nevyužitá, případně se dá koupit za pár korun použitá.

Od té doby, co sleduju historii tisků přes plugin OctoPrint History (je to zhruba 1,5 kg PET-G a cca 0,5 kg PLA) jsem nemusel nic zásadního řešit a úspěšnost tisků je kolem 65%, s tím, že většina zrušených tisků nebyl problém v tiskárně, ale v tom, že jsem něco blbě naslicoval a uvědomil si to třeba až při náhledu GCodu (např. že mi chybí supporty u modelu, který je vyžaduje). Sucess rate se navíc postupně zvyšuje. :)

Od té doby, co to sleduji jsem protisknul zhruba 200 hodin úspěšně a 16 hodin zabraly tisky, které z nějakého důvody selhaly.

Seznam

Stavebnice tiskárny Anet A8 2,813 Kč
Raspberry Pi 3B (komplet) 600 Kč
2x stolek IKEA Lack 398 Kč
Senzor 3DTouch 310 Kč
Bauhaus – 4x dřevotřísková deska (vč. přířezu) 168 Kč
Mosfet 87 Kč
Náhradní heatbreak, heatblock a tryska 73 Kč
Tisková podložka nalepovací 71 Kč
Prodlužka SD karty 68 Kč
Klon Arduino Uno (pro flashnutí firmwaru) 65 Kč
2 metry řemínků vyztužené skelným vláknem 49 Kč
Tepelná izolace pod heatbead 49 Kč
Vypínač ke zdroji 27 Kč
   
Celkem 4,777 Kč

Odkazy na všechny díly výše najdete v článku Anet A8 – seznam modů a dílů k dokoupení.

Plánované úpravy

Jak už jsem psal, dodělávat by se toho dalo donekonečna spousta, já už mám v plánu jen poslední dvě věci (a maximálně měnit, co se posere): první jsou dvířka na IKEA bednu (asi z plexiskla, tak 200 Kč i s nařezáním) a druhou věcí bude OctoPrint server na Raspberry Pi. Je to výborná věc moct tiskárnu ovládat a kontrolovat z jakéhokoliv prohlížeče, mám ho už nainstalovaný ve virtuálu kdy jsem potřeboval přímo do tiskárny posílat příkazy, nicméně normálně mám tiskárnu od počítače docela daleko, takže stále tisknu otrocky přes SD kartu, ale jakmile někde splaším nějaké Pi (klidně použité a nemusí to být ani nejnovější trojka), tak se do toho pustím.

Tak OctoPrint byl dokončen, než jsem tento článek dodělal (původně jsem jej plánoval koncem února). Teď už chci jen dodělat relé pro vzdálené vypínání tiskárny a osvětlění a přidat teploměr pro sledování teploty a vlhkosti v boxu. (Zatím sleduju přes kameru, kde mám displej teploměru a vlhkoměru v záběru webkamery připojené k OctoPrintu). :D

Další fotky

Tady je celá tisková hlava. Všechny ty drobné díly jsou nalinkované v jednom z předchozích článků.
K displeji jsem si nalepil tahák na to, kam otáčet šrouby, aby se mi tisková plocha posouvala tam, kam chci. :D
Držák nějakých drobných dílů a nářadí.
Jedna z věcí, kterou jsem za dva měsíce nevymyslel je kam a jak upevnit webkameru. Úplně prvotní řešení se ale nakonec ukázalo tak praktické, že to tak asi nechám. :D

Jak už jsem psal, tisknu na zrcadla z IKEA, PET-G na nich vesměs drží i bez lepidla, ale stejně ho používám. I modely s velkou styčnou plochou s podložkou jdou ale odloupnout snadno (používám velký kuchyňský nůž).
K Raspberry Pi (OctoPrint) jsem si vytiskl držák nad základní desku, popravdě je to tam trochu natěsno, ale funguje to.
A takhle vypadá celý setup, Pi nad základní deskou a mosfet k podložce pod ní. Chtěl jsem to ještě trochu zkulturnit, ale už jsem se k tomu nedostal.
Zadní díl rámu, kvůli použití lepidla na šrouby mi ten akrylátový popraskal. Ale alespoň jsem se kvůli tomu musel trochu naučit ve Fusion360 a sám jsem si udělal náhradu, kterou lze vytisknout na 220×200 tiskové ploše (díl má 330 mm na délku).
Docela dlouho jsem hledal držák ventilátoru na průmyslový 12 V zdroj, ale nejlegantnější řešení nakonec stejně byly stahovací pásky. :D
Senzor 3DTouch. (Modrou tiskovou podložku už vesměs nepoužívám.)
Filament mám na stolku zvrchu. Držák mi tentokrát nepopraskal kvůli lepidlu na šrouby, ale prostě mi sletěl. :D

Další články k tiskárně Anet A8:

Anet A8 + 3DTouch + Marlin: (Re)kalibrace Z-offsetu

Na svou 3D tiskárnu Anet A8 jsem instaloval senzor vzdálenosti tiskové plochy 3DTouch pro automatický mesh bed leveling (asi nejlepší upgrade, který se dá udělat). To se udělá jednou a je hotovo. Jediné, co je potřeba dělat opakovaně (např. při změně umístění senzoru, po sundání a znovunasazení hotbedu, výměna trysky atd.) je znovunastavení kompenzace výšky osy Z (Z-offset distance), aby firmware věděl, kde je absolutní 0.

Je to jednoduchý proces, jen ho vždy zapoměnu, proto si ho tady sepíšu. Dejme tomu, že jsem měl sundaný hotbed a pro jistotu chci Z-offset znovu nastavit. Stejně tak se tento postup dá použít při prvotním oživení senzoru 3DTouch/BLTouch.

  1. Velmi zhruba zkalibrujte hotbed tak, aby abyl srovnaný s tiskovou hlavou (klasika s papírem pod tryskou, stačí to jen tak velmi od oka).
  2. Předehřejte tiskárnu na PLA teploty.
  3. Pokud nejde o první nastavení, v Control-Motion-Z Offset nastavte zpátky 0 (není to nutný, ale snadněji se to pak počítá).
  4. V Prepare dejte Auto-home, pokud to děláte poprvé, tak opatrně a buďte připravení tiskárnu manuálně (vytažením ze zásuvky) vypnout pro případ nějaké malfunkce.
  5. Připravte si papír jako v kroku 1, jděte to Prepare-Move Axis-Move Z-Move Z by 0.1.
  6. Posuňte osu Z níž, dokud nebude papír “drhnout” tak akorát, ale pravděpodobně se dostanete na 0 a tryska bude stále zhruab 3 mm nad tiskovou plochou, potom pokračujte:
  7. V Control-Motion-Z Offset nastavte pro zařátek např -5 mm.
  8. Zopakujte krok 4 (Auto home) a znovu jako v kroku 5 snižujte osu Z, dokud nezačně tryska drhnout o papír. Hodnotu, při které začně drhnout, si zapište, u mě je to třeba +2.2 mm.

Teď jednoduše vemte původní offset (-5 mm), přičtěte výšku z kroku 8 (tj. 2,2 mm), což je -2,8 mm, což je finální offset který nastavíte zase jako v kroku 7. Nyní je pozice při sepnutí senzoru 3D Touch brána jako absolutní 0. Pomocí kroků 4 a 5 si ověřte, že při posunutí na 0.00 mm tomu tak skutečně je.

9. Potom už stačí jít jen do Control-Store a hodnoty uložit.

Pozn.: V závislosti na konkrétní podložce (sklo, páska, nálepka) může být offset potřeba trochu doladit, buď lehce zvýšit nebo snížit, k tomu se skvěle hodí tento testovací tisk (rovněž užitečný pro testování výšky první vrstvy).

Další články k tiskárně Anet A8

Anet A8 a nastavení pro Cura

Cura slicer byl první, na který jsem po sestavení tiskárny narazil, a zpětně musím říct, že mi vyhovuje natolik, že jsem neměl potřebu zkoušet další. Ač je původně pro tiskárny Ultimaker, můžete si do něj přidat i jakoukoliv jinou RepRap-based tiskárnu, tedy i Anet A8. Stačí použít tato nastavení. Fungují skvěle tak, jak jsou. Já jsem si je postupně lehce upravil, a tady jsou:

Parametry tiskárny Anet A8 (pokud byste neveděli):

  • 220 x 220 x 200 mm
  • Heated bed
  • Jeden extruder
  • Tryska 0,4 mm, filament 1,75 mm

Startovací Gcode:

G21 ;Přepnutí do metrických hodnot
G90 ;Polohování v absolutních hodnotách
M82 ;Extruder do absolutních hodnot
M107 ;Vypnutí větráku
G28 X0 Y0 Z0 ;Všechny osy si otestují svůj endstop (autohome)
G1 Z50.0 F3600 ;Osa Z povyjede nahoru o 5 cm
G92 E0 ;Vynulování počítadla extruderu
G1 F200 E15 ;Vytlačí 15 mm filamentu (priming)
G4 P10000 ;Počká 10 vteřin (čas na ruční odstranění právě vytlačeného filamentu)
G92 E0 ;Vynulování počítadla extruderu
G1 F3600
M117 Tisknu!;Zobrazí zprávu na LCD

Gcode po ukončení:

M104 S0 ;Vypne zahřívání extruderu
M140 S0 ;Vypne vyhřívání podložky
G91 ;K následným pohybům použije relativní hodnoty
G1 E-1 F300 ;Retrakce filamentu (trochu) pro snížení tlaku v tryscd
G1 Z+0.5 E-5 X-20 Y-20 ;Další retrakce
G28 X0 Y0 ;Osy X a Y si otestuji endstop
G1 X0 Y+180 F3600 ;Vysune hotbed uplne dopredu *
M84 ;Vypnout motorky
G90 ;Absolutni pozicovani

  • * Vysunutí o 180 mm (příkaz G1 Y+180) je bezpečná hodnota, ale hotbed lze vysunout i úplně dopředu co to jde. Je ale potřeba znát vzdálenost od vypínače vzadu až úplně dopředu, kterou lze snadno zjistit: pokud na tiskárně dáte Auto Home, a potom Position, Position Y-Fast, tak si můžete změřit v 5 mm krocích (resp. i méně po přejití do Position Y), o kolik milimetrů lze hotbed posunout dopředu, než nabourá do předního dílu – u mně to je 224 mm, proto mám hodnotu danou na Y+220. Tisk mi potom po dokončení vyjede maximálně dopředu. :)

Další články k tiskárně Anet A8