3D tiskárna Creality Ender 3 Pro – moje zkušenosti

Druhá 3D tiskárna – proč?

Situace dospěla do stádia, kdy jsem potřeboval druhou 3D tiskárnu. První tiskárnu mám u rodičů ve sklepě (kdysi známo také jako „doma“). Jde o plastovou, dosti hlučnou, a dnes už také značně obstarožně vypadající stavebnici Anet A8, která ovšem splnila to, co od ní bylo kdysi očekáváno – skvěle posloužila jako úvod do světa 3D tisku za pár korun (a jinak slouží nadále, což je fascinující vzhledem k tomu, že naposledy jsem se v ní vrtal v dubnu 2019 – což ale taky znamená, že jakmile se něco zásadnějšího vysere, tak to bude její konečná):

Anet A8 – plastová stavebnice.

Kvůli hlučnosti nicméně její přestěhování na byt nepřicházelo v úvahu. Vzdálený tisk, ač díky OctoPrintu, webkameře a vzdáleným rukám (bratr) možný, taky začal narážet na svoje limity, a na to, že zase tak často domů nejezdím.

Ale jakou vybrat?

Když už jsem se teda rozhodl, že 3D tiskárnu koupím, bylo potřeba se rozhodnou jakou. Rovnou jsem pokukoval po Enderu 3, což už tehdy v roce 2018, kdy jsem kupoval Anet A8, měla být moje první volba, jak jsem i zmiňoval v tehdejším článku.

Read more

7 lekcí z nehody na kole

Začátkem června jsme v menší skupince jeli na kolo. Z fajn soboty se ve zlomku vteřiny stalo několik nejhorších dnů mého života – bratr relativně nevinně spadnul, ale těžce se zranil a byl letecky převezen do nemocnice, a prvních pár dní to vypadalo dost všelijak. Dnes už je v pořádku

Denně na to myslím (psáno dva měsíce poté), a tohle je tak nějak pár lekcí, které jsem si z toho nakonec odnesl. Určitě to není (a ani nemá být) komplexní příručka jak být safe, spíš takové zamyšlení nad některými aspekty ježdění na kole.

Read more

Jak jsem zkrotil podcasty (jako posluchač)

Podcasty poslouchám už od pradávna. První zmínky lze najít v písemnostech léta páně 2010, kdy jsem, asi jako spousta dalších, začínal na věcech jako ESL Podcast. Nejvíc na chuť podcastům jsem potom přišel v roce 2013 na roadtripu. Deset tisíc kilometrů v autě během 40 dní – materiálu k poslouchání bylo tehdy málo.

O rok později jsem narazil na – toho času novou – aplikaci Overcast. Byla skvělá, ale jak podcastů přibývalo, postupně přestávala stačit a v epizodách začínal být čím dál větší bordel. Podcastů jsem odebíral víc a víc, ale v reálu mně nezajímala většina epizod. Stejně se ale stahovaly, a stejně mi pokaždé trvalo vybrat si něco, co zrovna chci poslouchat. Overcast měl na svou dobu pár zajímavých funkcí (např. SmartSpeed, tj. odmazávání pauz mezi slovy – není problém takhle ušetřit i 5 minut na hodině záznamu), ale zároveň byl, a dodnes je, v některých ohledech dosti neintuitivní. Například jste si hvězdičkou označili epizodu – a pak už jste ji nikdy nenašli, protože ono to nesloužilo jako bookmark. 🤦🏻‍♂️

Někdy po roce 2019, po masivním boomu podcastů v posledních letech, už to bylo zcela neudržitelné. Podcasty už jsem naopak skoro neposlouchal, protože jsem v nich měl strašný bordel. Otevřel jsem si proto poznámky a sepsal si, jak by taková moje ideální appka na podcasty mohla vypadat. A pak jsem začal hledat. Určitě jsem přece nebyl první, koho tohle napadlo… No a nakonec jsem našel aplikaci, která toho většinu splňovala, a přidává jako bonus pár super funkcí navíc:

Castro Podcast App

Ta aplikace se jmenuje Castro, je jen pro iOS, a většina funkcí, pro které už nechci nic jiného, je součástí až placené verze za $19/rok. Nejsem fanoušek předplatných, ale tady je to naprosto worth it.

Read more

Pick & Pull vrakoviště

Na doporučení známého jsem si v Kanadě koupil auto, kterých je všude dost, a zároveň je nikdo moc nechce, protože jsou poměrně neatraktivní pro kohokoliv, kdo a) nemá hluboko do kapsy a b) nemá víc jak tři děti.  To znamená, že ojetiny se pak dají koupit za pár peněz. Později jsem teda zjistil, že minivan si v Kanadě na Working Holiday kupuje úplně každý, ale mě osobně to prostě ani nenapadlo. :D

Ojetý 2005 Dodge Grand Caravan SXT (to je nejvyšší výbava, což jsem v době koupě ani netušil; ale zpětně je to fajn) jsem tak koupil po krátkém vyjednávání1 za CA$850 (pozn. všechny ceny v článku jsou rovněž kanadské dolary – CAD, jinak je to cca $625 dolarů amerických, tedy USD). Jen teda pro úplnost, $850 už je teda dost nízká cena i za tohle auto. Myslím, že opravený a vyčištěný by ještě šlo prodat třeba za $1500-2500. V inzerci lidi dodnes občas zkouší ceny i okolo $3000; a podle kanadské Kelley Blue Book je hodnota při privátním prodeji dokonce $4000-5000, ale aby takový prachy někdo dal za tohle auto, to by už musel být blázen, snad jen kdyby to auto bylo v naprosto mint stavu, což v Albertě moc nehrozí. Sníh na silnicích 6-8 měsíců v roce a s tím související sůl do 10-15 let rozežere cokoliv, pokud se o to člověk echt nestará. A minivany většinou nebývají auta s přehnanou péčí. I když, jak jsem později zjistil, jako každý niche market, i minivany od Chrysleru mají početnou fanouškovskou základnu… 😂

No ale to jsem trochu odběhl. Takže mám auto za $850, fajn. „Problémem“ takto levných aut je, že když chcete (nebo potřebujete) něco opravit, tak se do hlavy vždy vtlouká myšlenka, jestli to má vůbec smysl, když i blbá plná nádrž má hodnotu skoro 10% celého auta. :D

Třeba taková oprava pojezdu bočních dveří je v nových dílech (2x kabeláž) cca $120, a investovat tolik peněz na tomto autě za takový detail (dveře jdou jinak používat klasicky manuálně) je v podstatě nesmysl.

Jak americké vrakáče fungují?

Proto jsou v Americe a Kanadě skvělý vrakoviště typu pick & pull. Tam přijdete se vším nářadím, co si myslíte, že budete potřebovat, podepíšete nějaký papír (liability waiver), že když tam na vás spadne auto, tak je to nezajímá, zaplatíte $1 za vstup, najdete si auto, že kterého potřebujete díl, a ten si sami vymontujete. Výhodou je taky to, že nemusíte být nějak extra opatrní, a běžně co je v cestě, to odříznete, urvete, nebo odlomíte (ale pochopitelně je fajn to nedělat, pokud to jen trochu jde).

Read more