Anet A8 – můj finální build a zkušenosti po půl roce

Článek čeká na proofreading.

Budgetovou 3D tiskárnu Anet A8 mám zhruba čtyři měsíce, a myslím, že je už v relativně finální formě. Už jsem tady o ní napsal nejeden článek:

Tiskárna samotná by se pochopitelně dala tunit donekonečna. Zahlédl jsem i buildy lidí, kterým z původní Anet A8 postupně nezůstalo vlastně vůbec nic, snad kromě napájecího kabelu. Je to taky cesta, pokud Vás to baví a chcete eventuálně mít tiskárnu, která bude tisknout stejně dobře jako Průša, ale která bude originál a Vaše vlastní. V tomto případě se ovšem v úpravách doopravdy dostanete na stejnou, a dost možná i vyšší, cenu (a to nepočítám čas). Já jsem šel pragmatičtější cestou, a finální výtvor mě nestál víc než 6000 Kč (viz dále).

Mně to sice taky baví a hodně jsem se toho naučil (nejen o 3D tisku), ale už od začátku jsem měl představu jasnou – pár funkčních úprav bude, ale žádný úlety. Od určitého okamžiku totiž úpravy vedou už jen k rychlejšímu tisku: vyměním rám, můžu tisknout rychleji, najednou hotend nestíhá rozpouštět plast, koupím výkonnější, můžu ještě přidat, najednou nestíhají stepper motory… je to takový začarovaný kruh. 

A konečně jsem se taky dokopal k tomu tiskárnu taky nafotit. Škoda jen, že jsem to tak nějak nestíhal v průběhu. Zejména hned po složení to vypadalo velmi zábavně. :D

Například problém s hlučností jsem nakonec vyřešil tak, že jsem tiskárnu prostě strčil do sklepa. Hlučnost sama o sobě sice není nijak hrozná, ale třeba spát se u toho nedá (zkusil jsem to jednou). Navíc ve sklepě je tepleji, než na chodbě (alespoň v zimě). Taky si pod tiskárnou můžete všimnout antivibrační podložky pod pračku – ta neměla téměř žádný efekt (na nic), ale když už jsem ji koupil, nařezal a nainstaloval, tak už jsem ji pod tiskárnou nechal. :D

Tiskárnu mám od začátku především kvůli různým funkčním tiskům, které tisknu z PET-G, a to se stejně rádo tiskne velmi pomalu (30-50 mm/s), a pro občasné prototypy nebo „hračky“ z PLA mi nějakých těch 60-80 mm/s, které Anet A8 zvládne bez výrazných obměn, stačí taky.

Pro mě nejdůležitější úprava byla automatický mesh bed leveling. To je funkce, která pomocí  senzoru (já jsem použil 3DTouch, klon originálního BLTouch) před tiskem změří na devítí bodech vzdálenost tiskové hlavy od podložky, a potom tato data používá k tomu, aby tryska byla vždy v konzistentní výšce nad tiskovou podložkou (viz info). Takhle to funguje v případě, kdy je podložka doopravdy zkřiva. Ovšem díky možnosti vizualizace těchto 9měření lze podložku ale vyrovnat také fyzicky, s odchylkou asi +/- 0,05 mm (rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším bodem), a potom už je automatický leveling už jen taková třešnička na dortu.

Data z mesh bed levelingu se dají vizualizovat třeba takto. Pro úplné vyrovnání v tomto případě musím tiskovou plochu trošku přizvednout vlevo vpředu a vzadu (nebo lehce snížit vpravo vpředu a vzadu). Nemám sice po ruce screenshot ze stavu, kde je podložka vyrovnaná, ale není problém dosáhnout odchylky mezi nejvyšším a nejnižším bodem někde kolem 0,05 mm (namísto 0,25 mm, jako tady na obrázku).

Další zásadní úpravou (ačkoliv jsem nevěděl dopředu, jak moc zásadní úprava to bude, proto všem doporučuji toto rozběhnout zároveň se sestavením tiskárny), bylo spuštění print serveru OctoPrint (resp. OctoPi) na Raspberry Pi 3B, vč. webkamery pro sledování toho, co tiskárna dělá. Najednou nemusíte pořád chodit s paměťovou kartou, když potřebujete v modelu změnit jeden parametr, a potom každých 10 minut po začátku tisku chodit sledovat, jestli se všechno tiskne tak, jak má.

S OctoPrintem stačí model klasicky naslicovat, výsledný .stl soubor přetáhnout do prohlížeče (s otevřeným OctoPrintem), spustit tisk, a po očku hlídat stream z kamery (odkudkoliv a na čemkoliv), jestli se vše tiskne tak, jak má. Dnes už je dokonce dostupný plugin TheSpaghettiDetective, který je analýzou obrazu z kamery schopný rozpoznat selhání tisku; tedy alespoň to, při kterém začně vznikat špagetová obluda:

Server, který analyzuje stream z kamery a rozpoznává v něm “spaghetti monsters” pro výše zmíněný plugin může běžet také lokálně (nebo v cloudu, kde se za výpočetní sílu platí). Určitě to někdy v budoucnu taky rozběhnu, protože občas se to prostě stane… I když tady byl (ostatně to je skoro vždy) problém v nesprávném naslicování vzhledem k povaze tisknutých modelů.

Možnost tohoto vzdáleného ovládání a kontroly mi velmi elegantně vyřešila také problém hlučnosti – není potřeba utrácet stovky a tisíce za úpravy, které tiskárnu ztiší, místo toho jsem ji jednoduše strčil do sklepa. (Ačkoliv 80 % hluku dělají asi lineární kuličková ložiška jezdící po kovových tyčích, což by byla asi zrovna relativně levná úprava). Ve sklepě je paradoxně (v zimě) tepleji než na chodbě, neb sklepem vedou trubky topení, které mají k 90°C, a i přes mirelonovou izolaci vytopí sklep na 17-19 °C (na chodbě je v zimě kolem 12-15 °C, navzdory přítomnosti blow-off topení). A ve 12°C se tiskne už opravdu blbě.

No a co se týká kvality tisku… Na kvalitu má zásadní vliv taky filament. Já tisknu z Gembirdu PET-G a PLA, a navzdory tomu, že jde o nejlevnější filament široko daleko, je kvalita velmi uspokojivá. Na moje funkční díly naprosto. Píšu uspokojivá, protože jsem měl tu možnost vidět i výtisky ze značkovějšího PLA z odladěného Průši i3 MK2S u kluků v pražském The Cave, a můžu říct, že takové kvality s Anet A8 a Gembird filamentem nedosahuju, ale jsem jim docela blízko – a to si myslím, že na nejlevnější tiskárnu a nejlevnější filament není vůbec špatný.

Rád bych vyzkoušel nějaký kvalitní PET-G filament, abych viděl, jak budou výtisky vypadat potom, nicméně v době psaní tohoto článku jsem odjel na rok pryč, takže třeba později…

A co vůbec tisknu?

Asi úplně nejčastější otázka ostatních: K čemu mi ta tiskárna vlastně je?

No, tisknu pořád něco. :D Kam mi zmizelo 3 kg filamentu je mi trochu záhadou. Prošel jsem fotky v mobilu, a tady je aspoň něco málo pro inspiraci:

Super jsou například klipsy na pevné uzavření IKEA Samla krabic, těch jsem využil desítky, zejména proto, že jsem se zrovna teď stěhoval z bytu (viz odjezd na rok výše).

Do bytu, ze kterého jsem se vystěhovával, jsem vytiskl krytku parapetu okna, která chyběla. Stačilo vyfotit mobilem tvar, změřit a během 10 minut jsem ve Fusion360 vyrobil náhradu (ono by to šlo namodelovat během několika vteřin, doslova, ale teprve se učím). Potom jenom stačilo nastříkat nabílo a hotovo.

Taky jsem vytisknul klips držící hadici pračky, kterou jsem do bytu nastěhoval, neb jí tam nový nájemník potřeboval (já na víkendy jezdil domů i s prádlem). To nebyl nijak zásadní díl a stačila by bývala i stahovací páska, no ale každopádně teď už hadice od pračky neplandá. :D

Do auta jsem si třeba zase vytiskl pevný držák on-board kamery namísto zbytečně velké přísavky od výrobce. Blbůstka, ale vypadá to prostě mnohem líp, tak nějak factory-like. Lepší, než kamera na 15centimetrovém monster držáku, který se klepe, kamera je zbytečně dobře vidět zvenku apod. Pro srovnání, vytištěný držák má jenom 2-3 cm. Navíc originální přísavka zhruba 4x do roka sama odpadne (zejména při velkých změnách teplot), to teď určitě nehrozí (3M VHB pásky FTW).

Když už jsem u těch aut, vytiskl jsem si taky takovou plastovou „ponožku“ na kovový 17mm ořech, kterým povoluju šrouby kol. Ono se to nezdá, ale pokud kovovým ořechem omylem ťuknete do hliníkového disku, nechá to tam viditelný otisk, a to na nových bezchybných discích zamrzí.  Jo, a vytiskl jsem si ztracenou krytku tažného zařízení. :D

U aut ještě zůstanu, opravil jsem si svoje grit-guardy (vložka do kýble na mytí aut). Mám sice originální, ale za ty roky, jak jsem je nechával venku i přes zimu, tak trochu popraskaly. Opět pár minut ve Fusion360 a vyřešeno.  Svůj vysněný stojánek/odkapávač na leštící pasty jsem ještě nedělal, ale taky na to dojde.

No a taky jsem si vytiskl VESA 100×100 držák monitoru na zeď! Tolik místa na stole najednou, neuvěřitelný. :D Původně jsem ho tiskl pro monitor od domácího serveru ve sklepě, protože jsem v to neměl takovou důvěru (monitor je u serveru je přecejenom jenom nouzový, a stál měl 100 Kč). Ale drží už několik měsíců.

Kapsu na Apple TV, kterou jsem suchým zipem přilepil zezadu televize pro clean vzled.

Redukce pro upevnění 2,5″ SSD disků v 3,5″ šachtách v HP Microserveru (předtím držely čistě za SATA port).

Držák 120 mm větráku do díry pro komín v garáži, díky tomuto větrání je tam teď o 10-15% nižší vlhkost než by byla normálně, a dokonce to umí o stupeň-dva pohnout i s teplotou (podle toho jak je venku, samozřejmě). V zimě to „topí“ (přes den), v létě „chladí“ (přes noc).

Vyrovnávací klínky pro všechny houpající se stoly.

Stojánek pro MacBook na stůl, aby zabíral míň místa.

Spousta drobností a držáků se dá vytisknout třeba ke GoPru, pár drobností jsem si tiskl k dronu (Mavic Pro), např. ztracený transportní držák gimbalu.

A tak dále… Potenciál je obrovský, zejména v okamžiku, kdy se trochu naučíte ve Fusion360 od Autodesku, který je pro osobní použití zadarmo.

Můj setup

Takže můj setup pro inspiraci a nové majitele Anet A8:

  • tiskárna je stock, rám doplněný o ruzné vytisknuté drobnosti
  • firmware Marlin ve verzi 1.19
  • 3DTouch senzor pro automatický mesh bed leveling
  • Raspberry Pi 3B s OctoPi pro pohodlné ovládání tiskárny a možnosti vzdáleného dohledu
  • tisk na sklo

Jako tiskovou podložku nakonec použivám zrcadla z IKEA, 4 ks stojí 130 Kč, sklář mi je za dvacku během minuty seříznul na potřebných 220 × 220 mm. Tohle je jediná položka, za kterou jsem platil (po dokončení hlavní části tohoto článku) a která chybí v tabulce níže (za to je v ní pár věcí, které už na tiskárně nepoužívám, takže ono to stejně sedí). V tabulce taky nejsou věci, které jsem našel doma – např. webkamera, LED pásků mám doma hromady, 12V zdrojů k jejich napájení jsem od někoho dostal celou igelitku a podobně… Vesměs jsou to ale věci, které se buď z bazaru nebo AliExpressu dají koupit za pár korun, podle mě všechno, co jsem našel doma (a není to tak v tabulce výdajů) se dá koupit tak do pětistovky.

Celkové náklady

Časové: 6 hodin prvotní složení, jedno další odpoledne instalace a odladění 3DTouch, všechno ostatní byly úpravy na pár minut až hodinku.

Finanční: Téměř vše jsem koupil z AliExpressu, ceny jsou v Kč úměrné době nákupu (cca 22,5 Kč/USD). Koupil jsem i pár věcí, co jsem nakonec nepoužil, vesměs jsem je obratem prodal na bazoši s menším ziskem, ty tady tedy nezapočítávám. Osvětlení jsem třeba udělal ze zbytků LED pásků, co jsem našel po šuplících, a pár dalších drobností, které tu nejsou (např. mám plnou bednu PC větráků, kde jsem měnil třeba 40mm chladič heatbreaku, protože jsem mu ulomil lopatku, nebo 90 mm větrák, který jsem použil na chlazení zdroje). Raspberry Pi jsem koupil použité se vším potřebným (tj. karta, zdroj, case, zdroj), webkamera byla opět doma nevyužitá, případně se dá koupit za pár korun použitá.

Od té doby, co sleduju historii tisků přes plugin OctoPrint History (je to zhruba 1,5 kg PET-G a cca 0,5 kg PLA) jsem nemusel nic zásadního řešit a úspěšnost tisků je kolem 65%, s tím, že většina zrušených tisků nebyl problém v tiskárně, ale v tom, že jsem něco blbě naslicoval a uvědomil si to třeba až při náhledu GCodu (např. že mi chybí supporty u modelu, který je vyžaduje). Sucess rate se navíc postupně zvyšuje. :)

Od té doby, co to sleduji jsem protisknul zhruba 200 hodin úspěšně a 16 hodin zabraly tisky, které z nějakého důvody selhaly.

Seznam

Stavebnice tiskárny Anet A8 2,813 Kč
Raspberry Pi 3B (komplet) 600 Kč
2x stolek IKEA Lack 398 Kč
Senzor 3DTouch 310 Kč
Bauhaus – 4x dřevotřísková deska (vč. přířezu) 168 Kč
Mosfet 87 Kč
Náhradní heatbreak, heatblock a tryska 73 Kč
Tisková podložka nalepovací 71 Kč
Prodlužka SD karty 68 Kč
Klon Arduino Uno (pro flashnutí firmwaru) 65 Kč
2 metry řemínků vyztužené skelným vláknem 49 Kč
Tepelná izolace pod heatbead 49 Kč
Vypínač ke zdroji 27 Kč
   
Celkem 4,777 Kč

Odkazy na všechny díly výše najdete v článku Anet A8 – seznam modů a dílů k dokoupení.

Plánované úpravy

Jak už jsem psal, dodělávat by se toho dalo donekonečna spousta, já už mám v plánu jen poslední dvě věci (a maximálně měnit, co se posere): první jsou dvířka na IKEA bednu (asi z plexiskla, tak 200 Kč i s nařezáním) a druhou věcí bude OctoPrint server na Raspberry Pi. Je to výborná věc moct tiskárnu ovládat a kontrolovat z jakéhokoliv prohlížeče, mám ho už nainstalovaný ve virtuálu kdy jsem potřeboval přímo do tiskárny posílat příkazy, nicméně normálně mám tiskárnu od počítače docela daleko, takže stále tisknu otrocky přes SD kartu, ale jakmile někde splaším nějaké Pi (klidně použité a nemusí to být ani nejnovější trojka), tak se do toho pustím.

Tak OctoPrint byl dokončen, než jsem tento článek dodělal (původně jsem jej plánoval koncem února). Teď už chci jen dodělat relé pro vzdálené vypínání tiskárny a osvětlění a přidat teploměr pro sledování teploty a vlhkosti v boxu. (Zatím sleduju přes kameru, kde mám displej teploměru a vlhkoměru v záběru webkamery připojené k OctoPrintu). :D

Další fotky

Tady je celá tisková hlava. Všechny ty drobné díly jsou nalinkované v jednom z předchozích článků.
K displeji jsem si nalepil tahák na to, kam otáčet šrouby, aby se mi tisková plocha posouvala tam, kam chci. :D
Držák nějakých drobných dílů a nářadí.
Jedna z věcí, kterou jsem za dva měsíce nevymyslel je kam a jak upevnit webkameru. Úplně prvotní řešení se ale nakonec ukázalo tak praktické, že to tak asi nechám. :D

Jak už jsem psal, tisknu na zrcadla z IKEA, PET-G na nich vesměs drží i bez lepidla, ale stejně ho používám. I modely s velkou styčnou plochou s podložkou jdou ale odloupnout snadno (používám velký kuchyňský nůž).
K Raspberry Pi (OctoPrint) jsem si vytiskl držák nad základní desku, popravdě je to tam trochu natěsno, ale funguje to.
A takhle vypadá celý setup, Pi nad základní deskou a mosfet k podložce pod ní. Chtěl jsem to ještě trochu zkulturnit, ale už jsem se k tomu nedostal.
Zadní díl rámu, kvůli použití lepidla na šrouby mi ten akrylátový popraskal. Ale alespoň jsem se kvůli tomu musel trochu naučit ve Fusion360 a sám jsem si udělal náhradu, kterou lze vytisknout na 220×200 tiskové ploše (díl má 330 mm na délku).
Docela dlouho jsem hledal držák ventilátoru na průmyslový 12 V zdroj, ale nejlegantnější řešení nakonec stejně byly stahovací pásky. :D
Senzor 3DTouch. (Modrou tiskovou podložku už vesměs nepoužívám.)
Filament mám na stolku zvrchu. Držák mi tentokrát nepopraskal kvůli lepidlu na šrouby, ale prostě mi sletěl. :D

Další články k tiskárně Anet A8:

Levná 3D tiskárna Anet A8 – první zkušenosti

Lze s nulovými znalostmi 3D tisku složit tiskárnu za jeden večer včetně „úspěšného“ prvního tisku? Tak určitě!

Předem podotýkám, že toto nebude vyčerpávající návod ani recenze. Po 3D tiskárnách koukám už několik let (koukám ve smyslu „Vím, zhruba kolik stojí aktuální Průšova tiskárna, a pořád je to moc“), ale vzhledem k tomu, že nemám zase tak moc co tisknout, nemělo smysl do tiskárny investovat horentní sumy.

K čemu vůbec 3D tiskárnu?

To je velmi dobrá otázka! Sám se snažím doma clutter udržovat na minimální úrovni, co nepotřebuju, to hned dávám na bazoš, nechtěl jsem tedy 3D tiskárnu jen proto, abych mohl tisknout blbosti jen „protože můžu“.

Ale občas třeba vidím, jak si někdo vytiskne proprietární redukci na SSD disk do staršího serveru (jakkoliv stahovací pásky fungují taky dobře, tohle by se mi hodilo náramně).

Držáčky, redukce, krytky. Nebo při každém leštění auta jsem přemýšlel o tom, jak si jednou vytisknu stojánek na lahev leštící pastu s odkapávačem (to je taková hodně specifická potřeba, já vím).

Už 4 roky mě v autě vytáčí moje onboard kamera. Tovární přísavný držák kameru drží asi 10 centimetrů od skla, takže se zbytečně klepe. Přitom by mohla být doslova půl centimetru od skla, pevně držet na přesném kousku plastu. Paradoxně i pro moji specifickou kameru (historická G1W-C) už někdo potřebný držák vymodeloval a umístil na Thingiverse.

Nebo jednou jsem dal 500 Kč za plastový díl k tepovači, který by ve filamentu vyšel na asi dvě koruny i se 100 % infillem.

Prostě – věděl jsem, že kdybych tiskárnu měl, občas bych něco vytisknul, ale zase nic, pro co by stálo za ni utratit 20 tisíc.

Takže co s tím?

Mezitím mi úplně uniklo, že už pár let se tiskárny dají pořídit za cenu pod $200… A tak jsem jednou náhodou narazil na YouTube na video, které recenzovalo tisk jedné takové tiskárny.

Když jsem vedle sebe viděl výtisk z této levné tiskárny a nějakého semiprofi modelu, video jsem v podstatě hned zavřel a na AliExpressu objednal tiskárnu Anet A8 z německého skladu za $140. To je 3D tiskárna za 3 400 Kč!

V neděli večer jsem ji objednal a v pátek byla doručena, což na třetí prosincový týden není vůbec špatný!

Pokud jste Anet A8 ještě nekoupili, tak to ani nedělejte

No, takže tento nákup byl hodně impulzivní. Tiskárna byla zaplacená a já jsem začal hledat, co že jsem to vlastně koupil. A nebyl jsem zklamaný, ale pokud bych věnoval těch pár hodin drobnému hledání a zkoumání, asi bych si připlatil několik málo desítek dolarů (v listopadu 2018 cca +$50) a koupil místo toho tiskárnu Creality Ender 3 Pro, která alespoň z toho mála, co jsem pochytil, má solidnější konstrukci bez nutnosti větších modifikací hned po složení a celkově to vypadá víc jako tiskárna, a míň jako hračka.

Ale co, na cestě už byla Anet A8. Navíc, vždycky jsem měl rád Merkur a stavebnice, a to je přesně to, co tiskárna Anet A8 je. Že s tím potenciálně pár víkendů zabiju jsem věděl a těšil se na to.

Když mi přišla notifikace, že byla tiskárna v pátek doručena, hned jsem v Brně koupil kilo filamentu (TS Bohemia měla oranžový skladem na Veveří), domů to vzal přes IKEA, kde jsem koupil dva Lack stolky na „printing box“ a večer jsme se s bráchou pustili do skládání.

Sice jsem si myslel, jak si přes týden něco nastuduju, ale nedostal jsem se k tomu. Z článku, které jsem zběžně pročetl hned po objednání si jen pamatuju zmínku, že „nějaký díl ve tvaru H je v návodu obráceně a je fajn ho namontovat rovnou správně“. Zpětně musím říct, že těch chytáků tam bylo víc a zrovna tady tento díl by byl ten nejmenší problém z ních.

Dojmy ze skládání

Jak už jsem zmínil, k tiskárně jsem si předem nic nenastudoval, jediné, co jsem si z článku Martina Malého pamatoval, že „v návodu je nějaký díl ve tvaru H obráceně“ (tady).

Z krabice jsem všechno vysypal, prvních pár kroků jsme jeli podle přiloženého návodu a potom přešli na video výrobce.

Moje tipy ke skládání v bodech

(podrobněji bude v samostatném článku)

  • Rám tiskárny je z černého akrylového plastu, který je polepený kartonovou fólií. Ta se dá sundat. My jsme na to přišli asi hodinu po započení skládání. Všechno zpět rozmontovat bylo hned, ale dostat tu fólii ze všech dílů trvalo snad hodinu ve dvou! Příště bych to snad i nechal v tom „kartonovým vzhledu“ a nic nesloupával. :D
  • Ten „díl ve tvaru H“ je pojezdový rám, na kterém je upevněn hotbed, a v návodu (i ve video verzi na YouTube) ho skutečně montují obráceně.
  • Kde to šlo jsem na šrouby používal lepidlo (medium strength threadlocker). Nevím, jestli to má souvislost, ale krátce po zprovoznění mi popraskaly některé akrylátové díly, na které se toto lepidlo dostalo – konkrétně držák Y-stepperu a jednoho ze Z-stepperů. Nejde o žádné velké drama, díly jsem si vytiskl znovu (v tom je docela kouzlo 3D tiskárny); zpětně jsem ale zjistil, že za to doopravdy mohou výpary z lepidla na šroubky, které způsobí zkřehnutí akrylátu, který potom popraská. Lepidlo na šrouby proto na Anet A8 nepoužívat!
  • Hot bed má na sobě z výroby krycí pásku, tu nutně nesundávejte, dá se na ni docela dlouho tisknout. Hotbed je jinak z hliníku, a na něm tiskový materiál (alespoň PLA) nedrží bez lepidla. A s lepidlem je všude spousta bordelu. A opravdu širokou krycí pásku se mi o víkendu na vesnici nepovedlo nikde sehnat. Když se mi to potom povedlo, tak se ukázalo, že ty nejlevnější většinou vydrží jenom teploty do cca 40 °C (drží i při 60 °C, jen je potřeba pásku po zahřátí znovu uhladit a přilepit).
  • Ve dvou jsme tiskárnu složili v ležérním tempu (vč. cesty pro pizzu) před půlnocí, odhadem jsme to tak ve dvou stihnuli za zhruba 4 hodiny. Myslím, že by to šlo i rychleji, pokud bychom sundali fólie z plastů hned, a ne v půlce skládání (nebo se na to vykašlali úplně).
  • Díl s extruderem a hotendem je předsložený, ale doporučuju před prvním tiskem rozebrat a složit pořádně (postup zde, finální dotažení je ale vhodné udělat při provozní teplotě, u toho opatrně – nejen na popáleniny, ale také na zlámané díly); předejte tak úniku filamentu horní stranou hotendu, což se u mě projevilo už po cca 20 hod tisku. Filament potom teče horní stranou pryč a když je ho hodně, tak ukápne, což s trochou smůly může vést i ke zničení aktuálního tisku.
  • Závitové tyče namontujte tak, aby byly zarovnané v otvoru na rámu (posunutím ve flexibilních držácích na krokových motorech). Většinou co jsem viděl, tak lidem plandají ve vzduchu a potom na to zbytečně tisknou kontraproduktivní „úchyty“.

Co bych při skládání znovu udělal jinak

  • Předem bych si našel vhodná instruktážní videa. Ty od výrobce jsou často nepřehledné, často je na nich špatně vidět orientace dílu.
  • Po složení bych šel spát.

Ale kdo by nadšením usnul? Nějakou náhodou jsem věděl, že pro 3D tisk je potřeba precizně vyrovnaná tisková plocha vůči vytlačovací trysce (extruderu). Dokonce jsem věděl, jak to udělat. Bohužel jsme při skládání ke konci už ani nejeli podle manuálu – závěrečná práce jsou už jen šroubování, elektroinstalace a cable management (což je něco, co mě z nějakého důvodu vždycky strašně baví).

Už toho není moc co pokazit, bohužel samým nadšením jsme tiskárnu dodělali a spustili. Já jsem vyrovnal tiskovou plochu a potom na tiskárně dal Auto Home, což zarovná všechny osy na 0. Co mi nedošlo je, že výškově posouvatelný Z přepínač (který osu Z zastaví předtím, než tryska nabourá do tiskové plochy) je úplně dole, o několik milimetrů pod tiskovou plochou, takže při Auto Home se tryska neohroženě blížila k tiskové ploše – zastavil jsem ji sice včas než stihla napáchat nevratné škody (vytrhnutím ze zásuvky), ale strhla část krycí pásky, na kterou by se jinak dalo tisknout.

Nevadí, přepínač jsem zvýšil do odpovídající polohy, znovu vyrovnal tiskovou plochu a o půl jedné ráno strašně moc chtěl ještě něco vytisknout než půjdeme spát.

První tisk

Jedna věc, kterou jsem si nenastudoval vůbec, byla příprava tiskových dat. Věděl jsem, že existují nějaké slicery, ale to bylo tak všechno. O půl jedné ráno nebyla vůbec energie ještě něco podobnýho zkoumat. Na kartě od výrobce byly jenom soubory ve formátu .stl (model připravený k naslicovaní). Rychlý Google mi říká, že .stl soubory se přímo netisknou, ale přes krájecí program se připraví do formátu .gcode. Aha. Tak znovu google a „xyz cube test print filetype:gcode“. Stahuju první soubor, co najdu, nahrávám na kartu a spouštíme tisk, zatím na přiložený kousek bílého filemantu.

Ono to žije! Samozřejmě, soubor připravený s neznámými nastaveními pro neznámou tiskárnu byl předurčen k neúspěchu. Ale k našemu překvapení, první vrstva filamentu se krásně uchytila na podložku, tryska jezdila a kostka se po 20minutách skutečně zjevila na podložce! Samozřejmě jsme tisk upřeně sledovali celých 20 minut. :D

První dojmy

V sobotu a v neděli, tedy první dva dny, jela tiskárna v podstatě nonstop (jen přes den, přes noc bych ji bez dozoru puštěnou nenechal kvůli tristní elektroinstalaci). To se dá ale různými úpravami řešit a mám je v plánu.

A musím říct, že i bez jakýchkoliv úprav nebo modů tiskne Anet A8 opravdu skvěle. Vzhledem k mým skromným potřebám to platí dvojnásob. Samozřejmě, pořád se učím, ale hned první a druhý den jsem vytisknul kromě testovacích tisků i pár užitečných dílů (z toho tři na samotnou tiskárnu – nový výdech pro chlazení právě vytlačeného filamentu, jeden prasklý držák motoru a malé tlačítko pro uvolňování filamentu).

Tiskárna je poměrně hlučná. Tomu se opět dá pomoct.

Někdy příště shrnu moje úpravy a tipy k vylepšení.

Výdaje

  • Tiskárna Anet A8 s auto-leveling senzorem z německého skladu (není clo ani DPH): $150.89. Placeno TransferWise kartou pro dobrý kurz: 3419 Kč
  • 2x stolek IKEA Lack: 398 Kč
  • 1 kg Filament Gembird: 371 Kč

Moje další související články

Další české články
* Roman Mikulka – pravděpodobně nejobsáhlejší a nejlepší české shrnutí, spousta tipů pro modifikace (i upozornění na ty kontraproduktivní)